Na konci prázdnin, v sobotu 5. dubna (já vím, zpoždění, ale chápejte... :)) jsem vyrazila do deště směrem univerzita, pak směr University of Manchester a International Society. Řidič nás pak vyvezl směr Chester a pak Llangollen (welšsky se to čte jako chlangochlen). Pominu-li fakt, že se několikrát za tu cestu ztratil, kruháč občas obkroužil dvakrát, nebo že netopil, byla to celkem pohodová jízda. A nepršelo... Což je v Británii jev v poslední době nevídaný...
V malinkém městečku Llangollen jsme vyskákali rozradostnění z autobusu a... začalo pršet... lít... padat kroupy... sníh... byla zima... Severní Wales jako vyšitý... Tak nějak jsem se dala dohromady s jednou ulítlou Američankou z Floridy, která si fotila řeznictví a pana řezníka v růžové košili a slamáku (já jsem si to nemohla nevyfotit :D ...):
Dovolte pár myšlenek o Karin (nebo Kathrin nebo Kate? ... to je něco... já už si nepamatuju ani jména...)... Pominu, že si všecko fotila (to já totiž taky, ale ne takové kraviny jako ona, hahaha), že mluvina naprosto šíleně rychle (přirovnala bych ji ke Kláře Frolichové v šesté třídě nebo Leni Wartové v prváku případně ke mně, když chci něco zajímavého říct a myslím rychleji než zvládám mluvit)... ona byla hrozně "americká" a všechno "britské" ji hrozně bavilo (a nechápala, proč lidi u vyslovování Llangollen tak divně chrochtrají - angličtina totiž nezná "ch" - jen skotština a welština) a pořád si stěžovala na drahé oblečení a jídlo (s čímž ovšem nemohu nesouhlasit)... a vždycky se na všechno ptala pětkrát a nevěděla, že královna Matka (s velkým se to píše?!?) už umřela, ani jak se jmenuje současná královna... Tyto dvě neznalosti ale projevila až po neznalosti pojmu "viktoriánské období" a faktu, že královna Viktorie vládla od druhé poloviny 19. století do roku 1901... A taky si myslela, že královna Alžběta I. vládla až po Viktorii... Ale jinak mě výlet s ní obohatil... zjitila jsem totiž, že už jsem tak zdegenerovaná britskou angličtinou (a jsem ráda), že mi přijde vtipné, že mluví americkou angličtinou (jsou tam docela hezké rozdíly...) :) A pak se k nám přidal Číňánek (který řekl, že by to sice neměl říkat, a několikrát se snad i rozhlédl kolem sebe,.. říkal, že asi zůstane v Británii nebo někte v Evropě, protože si myslí, že čínská vláda se nechová moc demokraticky a že neví, co si o tom má myslet... :) Takže i normální Číňánky sem posílají... :) a taky se k nám připojil Ital, který ale moc anglicny nemluvil, ani nerozuměl, jen vím, že byl odněkud z hor, Alpy to nebyly a nebyl schopnej vysvětlit, jestli to bylo na severu, nebo kde vlastně... Ale Ital byl určitě :D
Takže co bylo ve Llangollenu... Nad ním byla zřícenina hradu, ale cesta k němu trvala hodinu a půl tam a hodinu zpátky (do kopce holt to nejde tak rychle) a my jsme měli dvě hodiny... Byla tam dvouhodinová jízda parním vlakem, o které jsme se dozvěděli po půlhodinovém hledání dveří s označením WC, turistického centra a centra vůbec... Pontcysyllte Aqueduct... Ten je 307 m dlouhý a 3,4 m vysoký a 1,6 m široký... a je nejvyšší a nejdelší v Británii... A ten jsme taky neviděli, protože cesta kanálem k němu a po něm by zabrala tak tři hodiny... A taky je tam uměle vybudovaný kanál vedle řeky Dee, po kterém pluje lodička (samozřejmě s kormidelníkem) a tu lodičku táhne kůň... A na té lodičce jsem se svezla :) Jen škoda, že jsem mu neviděla do očí... jen... no... na zadek... :D
A pak jsme šli na zahřátí (byla hrozná, vlezlá zima kombinovaná s deštěm) na kafčo... A ten Ital, co byl s náma, si koupil jídlo do sáčku a jedl ho v té kavárně/pekrárně... Přišla k nám taková paní a řekla, že jestli to bude jíst tam, tak ze z každého kusu musí připlatit 30 pencí příplatek za jídlo v místě... A taky mi nedovolili si vzít víc než jeden cukr... no to je jako úroveň... skrblíci... Takže ani Maruška, i moje kadeřnice si nepřijdou na své... víckrát tam nevkročím! :))
Pak nás autobus vezl na Powis Castle. Vezl, nakonec dovezl, ale několikrát se ztratil... Powis Castle byl postavený ve 13. století princem z Walesu (dneska je jím Charles). Je to oficiální sídlo earlů z Powisu. Co se interiéru týče, tak bych řekla, že takový normální (průměrný) český zámek by ho trumfl... Žádné originální obrazy... Takový docela už "okoukaný" nábytek... a teď mám na mysli to, že prostě takové skříně a stoly a křesla mají na každém zámku... A sbírka medailí? To mě neba... Co mě ale bavilo, tak byla ložnice :) Pořád jsme tam přerovnávali a poměřovali, jak je ta postel dlouhá a jak se na ní asi muselo spát... A ještě jedna věc, která je na českých hradech a zámcích úžasná - průvodci... Tady jste dostali papír a když jste se na něco zeptali dohlížejících důchodců, tak nevěděli... Dokonce ani nevěděli, jestli je vyšší titul duke nebo earl... (já to vím, ale víte to taky??? :)) A i ten papír vám nakonec sebrali... Ano, hrad mě zklamal...
Když jsme z něj ale vyšli, tak svítilo sluníčko... bylo docela teplo... a pod náma nádherné zahrady a ovečky a před náma krásné panorama... Takže jsem si užila aspoň to focení a teplíčko a sluníčko... :) Byly tam třeba zvláštní stromy (takové zvláštní větve měly ty stromy) a byly porostlé mechem... :) A byly tam veverky... a ovečky... a turisti... a Američanka na K... :)) Když to tak shrnu, tak to nebyl nejlepší výlet, ale mohlo být i hůř :))
