Aktualizace :)

Dnes mělo být hnusně a pršet, ale jsem ráda, že to meteorologům tentokrát (stejně jako převážně celý minulý týden) nevychází... :)

Nicméně ještě přidávám dvě videa - veverku a kroupy :) A taky se na rajče pokusím dát co nejdřív fotky z dnešní cesty z knihovny :) Vypadá to, že jaro je tady... :)

Kroupy

Veverka

Salford

Už jsem tady devět týdnů a ještě jsem vám pořádně nenapsala nic o Salfordu, tedy místě kde bydlím a studuju... Takže se připoutejte, vyrážíme...

Salford je město v severovýchodní Anglii v hrabství Lanceshire, je součástí oblasti Greater Manchester, a od města Manchester ho dělí řeka Irwell (a v dřívějších dobách byl Salford důležitější, mocnější, bohatší). Jeho historie sahá až do neolitu. V 18. a 19. století to byl nejvýznamější anglický vnitrozemský přístav, dále se proslavil spřádáním bavlny a hedvábí. V Salfordu byla také jako v prvním městě na světě otevřena bezplatná veřejná knihovna, a je to i místo, kde se zrodilo moderní vegetariánské hnutí. Chapel Street byla v roce 1806 jako první na světě osvětlena plynovými lampami. Určitou dobu v Salfordu pobývali i Karl Marx a Bedřich Engels.

Během průmyslové revoluce obchodníci pro budování kanceláří a továren upřednostňovali manchesterský břeh řeky Irwell, a tak Salford začal pomaloučku ztrácet na důležitosti díky tomu, že se nikdy nestal opravdovým obchodním centrem. Dominujícím odvětvím průmyslu byl v Salfordu po staletí průmysl textilní. V devatenáctém století dosáhl Salford jakéhosi svého vrcholu. Od roku 1812 do roku 1900 stoupla populace z 12 000 na 220 000 obyvatel, Salford byl přelidněný a aby se ta situace alespoň trošku vyřešila, začaly se stavět malinké řadové domky. Na 4000 m2 jich prý bylo až osmdesát! (V dnešní době na jejich místě stojí, a opět už jsou částečně "vybydlené" a neobydlené, výdobytky moderní civilizace - paneláky...) Od druhé světové války populace Salfordu už jen klesala, a to až na dnešních asi 75 000 (plus 20 000 studentů místní univerzity).

V srpnu 2005 byl Salford prohlášen za deváté nejhorší místo k bydlení ve Velké Británii. Od té doby se však hodně investovalo, zlepšila se spousta věcí, poklesla kriminalita... A myslím, že jsou horší města :)

Ale abych to nezakončila tak pochmurně, dodám, že mezi nejvýznamějšími a nejslavnějšími obyvateli jsou napříkla Karl Marx, kterého jistě nemusím představovat, nebo Emmeline Pankhurst, která nám anglistům něco říká... Byla jednou ze zakladatelek britského hnutí sufražetek. A samozřejmě i u nás veleznámý spisovatel Walter Greenwood, který je (a doufám, že ne jen starší generaci) známý hlavně díky knížce Love on the Dole (Láska na podporu: Pohádka dvou měst). Za zmínku jistě stojí i salfordská katedrála, kterou máte na fotkách na rajčeti :)

O University of Salford někdy jindy...

Řeka Irwell - na levé straně je Manchester, na pravé Salford

(Řadové) domky v Salfordu

Kytičky... těch je tu naštěstí hodně...

Toto je kostel...

Přístaviště

Vyhořelý klub...

S Kubou na letišti, bez Kuby :( na střeše terminálu 1

Je to týden a den, téměř na minutu, co jsem na letišti v Manchesteru ze střechy terminálu číslo jedna zamávala Kubovi... :(

Protože jsem ale v poslední době "zažraná" do focení, nenechala jsem si ujít tuto jedinečnou příležitost a i přes déšť a opravdu velmi velmi silný vítr, jsem pořídila pár fotek a videí. Fotky jsou na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz) a videa zveřejňuju tady... :) Pokud budete mít pocit, že se mi klepaly ruce, tak to není tím, že by se mi ty ruce klepaly, spíš těmi nárazy větru...


Aha... tak těch videí je sice dost, ale jsou buď velké, nebo fakt hodně "roztřepané", takže publikuju jen jedno :) Užijte si ho :)

Doufám, že až poletím domů, tak bude hezky a budu si moct v klidu a pohodičce nafotit nějaké hezké fotky a natočit videa vzlétajících nebo přistávajích letadel na pozadí nádherně modré oblohy... (a dokázat vám, že se mi ruce neklepou, a když tak jen trošku...)

S Kubou v Chesteru

V pátek jsme se s Kubou vypravili do krásného města s historickým centrem, které leží na pomezí Anglie a (severního) Walesu, do Chesteru. Určitě se podívejte na fotky na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz), musím říct, že se mi moc líbí (samochvála sice smrdí, ale to město bylo tak krásné, že ty fotky nemůžou být špatné). :)

Autobus společnosti National Express (má stejného majitele jako EuroLines, které jezdí i v ČR a se kterýma jsem jela do Španělska) nás měl vyzvednout u univerzity... Nezastavil. Takže jsme si koupili lístek na městskou, vysedli na Piccadilly Gardens (o těch jste už četli :)) a hledali Chorloton Street - sídlo National Expressu. Zapomněla jsem napsat, že nádherně svítilo sluníčko. Sice foukalo, ale SVÍTILO SLUNÍČKO!!! :)

Autobus nás vysypal u informačního centra, kde jsme si nabrali letáčky a mapky (teda... já jsem je nabrala a strčila Kubovi :)) a vydali se do historie. Naší první zastávkou byla Clock Tower (věž s hodinami), ale brzo se rozpršelo:

Ale začalo lít. Šíleně. Začali jsme utíkat. Před náma katedrála :) Tak rychle jsem do kostele ještě neletěla :D Bohužel byl ale "velký pátek", takže se sloužily mše. Měli jsme 10 minut na celou prohlídku (a na úkryt před deštěm). Moc jsem toho z té katedrály neviděla. Ale můžu říct, že to byla pravá strohá anglikánská katedrála, tmavá, s krásným sklem v oknech atd... :)

Potom naše cesta vedla na hradby. To už myslím nelilo, jen lehce pršelo :) (ano, mezi tím je rozdíl... Zásadní!). Začali jsme u WaterGate Bridge, kde jsme se vyblbli (teda já jsem se vyblbla - jezdily tam auta a já jsem se fotila uprostřed silnice - Kuba naštěstí dával pozor :)))) ...:

Na hradbách, které vedou kolem celého historického srdce Chesteru (jediné zachované neporušené v takové délce) a jsou dlouhé 5 km. Fotky jsou na rajčeti.

Když jsme si to tak nějak z části prošli, vrátili jsme se do centra na kafčo :) (byla nám zima). A já jsem si fotila telefonní budky, poštovní schránky, radnici, katedrálu, nádherné domečky... Všechno :) Znáte mě :D

Potom jsme se vypravili na druhou stranu (opět po hradbách) směr římský amfiteátr a římské zahrady. Zahrady byly celkem hezké (takový dvorek se starými balvany), ale celkem hezký :) Možná jsem čekala něco víc než pár balvanů, ale co bych chtěla... Jsme v Anglii, ne u Hadrian's Wall (česky podivně Hadriánův val). A pokud jsem byla malinko zklamaná z těch zahrad, tak to, co na mě čekalo místo amfiteátru mě dostalo:

Dostal mě už amfiteátr v Tarragoně, dokonale zachovalý, úžasný a dokonalý (můžete si ho najít na rajčeti mezi fotkama ze Španělska - Tarragony). Toto mě zklamalo a když jsem to viděla poprvé (to jsem ještě netušila, že to je římský amfiteátr původně pro 7000 lidí), myslela jsem si, že se tam bude něco stavět... :) teda spíš :(

Naše další kroky vedly k řece Dee, přes kterou vede starý a nový most. A u které je park. V tom parku slibovali minivláčky, které tam nebyly, ale to nevadilo, protože tam byly veverky! A ty veverky se nechaly krmit!!! Hej... To je super krmit veverku... Teda krmit kačeny taky, ale na veverky to nemá :)

Po veverkách jsme si ještě zašli na kapučíno (byla zima) a pak už jen hop do busíku a zpátky do Manchesteru.

Veselé Velikonoce!!!

Veselé Velikonoce, i když to nevypadá, že letos to budou svátky jara... Jak se tak dívám na počasí v ČR, tak déšť a sníh a dva stupně nad nulou moc jarně nevypadají... A když se podívám z okna tady, tak už se tady vystřídalo opět všechno... Ráno sluníčko, pak se zatáhlo, zapršelo, zasněžilo, kroupy padaly... Teď je zataženo... Takže... úsměv!!! Jaro je tady!!!

Upršený čtvrtek ANEB S Kubou v Trafford Centre

Na čtvrtek byl hlášený "heavy rain" (silný déšť) a vítr o rychlosti (nebo síle?) 20 mil za hodinu. Ve čtvrtek jsme s Kubou původně chtěli jet do Chesteru, ale naštěstí jsme se rozhodli, že lepší bude zajet tam až v pátek... :)

Předpověď počasí opět (bohužel) vyšla. Od rána lilo a lilo a fučelo a bylo hnusně. Odhodlali jsme se vyrazit do některého z muzeí. Muzea tady jsou úžasná. Věta jednoduchá rozvitá, kterou by dalo dohromady každé dítě, ale která mluví za vše. :) Prostě ta muzea jsou dokonalá. :) To se mi na Británii líbí, že do nich tolik investuje. Samozřejmě, že kdyby neměla co ukazovat, tak by těch muzeí asi tolik nebylo, že kdyby to nebyla bývalá koloniální velmoc, která své bohatství v podobě egyptských a jiných sbírek nabyla vyplundrováním kolonií, tak by to tady asi vypadalo jinak. Ale popojedem. Místní muzea jsou dokonalá. Pro malé prcky tam jsou vždycky nějaké hry, pro velké kvízy (hahaha :D ...)... A ty expozice... Projít se částí egyptské hrobky... Podívat se na africké umění... Zvířata (i když vycpaná)... Těch ód už bylo dost? :) Asi jo... Ale když je na výletě hnusně, tak se jde do muzea, ne? :D

My jsme si vybrali Imperial War Museum Norht, které je součástí Salford Quays (přístaviště). Budova impozantní, dechberoucí, mně se teda moc nelíbila... :) Posuďte sami...

Aspoň pro představu... :) Do tohoto muzea jsme se ale nakonec nedostali :)

Nejdřív jsme vyrazili do Trafford Centre - to je jedno z největších nákupních center v Británii. Plány na jeho výstavbu a vlastně celá výstavba trvaly a stály nejvíc peněž v historii Británie a celé to muselo být schváleno Sněmovnou lordů (první plány jsou z roku 1984 - to jsem se narodila, svolení parlamentu bylo uděleno v roce 1995, postaveno bylo za 27 měsíců). V číslech: 118 776 m2, 280 obchodů, 3 patra, 30 milionů návštěvníků ročně, 10 000 parkovacích míst, 20 kinosálů, bowling, restaurace, kavárny, bazén... Najdete tam Chinatown, italskou vesnici, New Orleans... :) Kochejte se... Já jsem tam nefotila, neměla jsem (kupodivu) náladu... Asi to bylo tím množstvím lidí...

Po nuceném vystoupení na zastávce Arndale (jiný Arndale, než u kterého jsem si myslela, že vystoupíme, jsme se malinko ztratili ve Stretfodu... A potkali tam dva Čechy s miminem... Malinko trapas... Když jsme se konečně dostali na správný bus směr Piccadilly Gardens, nedošlo mi, že ten autobus jede přes Quays, které jsem chtěla Kubovi ukázat. Ale z dálky jsme je viděli, a to včetně stadionu Manchester United :)

Ve čtvrtek jsme totálně promokli a promrzli... A já jsem se v tom šíleném vichru a dešti ještě vypravila do knihovny, která byla kupodivu zavřená... :( Ale to je fuk... Nebyl to špatný výlet, ne? :)

S Kubou v Manchesteru

Předpovědi mojí malé drahé sestřičky se vyplnily a já jsem celou dobu, co tady Kuba byl, lítala někde po výletech, a samozřejmě s Kubou... Přece nepřijel do Anglie, aby to tady proseděl na sedací části těla... že... (MARKU!!!!!!!!).

Vyrazili jsme po obědě, který jsme neměli, sluníčko svítilo, vítr nefoukal, mraky se honily :) Ideální počasí na výlet... (ehm, musím se pochlubit, že jsem šla jen v mikině...) :) Táhla jsem Kubu "zadem" přes Salford, kde jsou sice ne zrovna hezké a honosné domečky, ale je to ukázka pravé salfordské architektury, řekla bych...

Krásné domky v Salfordu

No comment

Ale za řekou Irwell (která dělí Manchester od Salfordu - dříve se o nich mluvilo jakou o "Two Cities" - dvou městech), začal pravý a nefalšovaný starý, nový, moderní, ošklivý i hezký Manchester...

River Irwell

Koukli jsme na největší atrakce, jako je třeba katedrála (fotky jsou na rajčeti - http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/), Marks & Spencer, Manchester Eye, Urbis (nevím, jestli bych to nazvala výstavištěm, postmoderní galerií nebo muzeem, každopádně za nás tam byla výstava japonských komixů - fakt že nás to bralo - a obrovských izolep, metrů a tužek...) :) Prostě je to super-hyper-extra moderní budova s podobně laděnýma expozicema :) Uf, hezky jsem to napsala, ne? :D

Pak jsme se vrátili jinou cestou, kolem univerzity, bolely nás nohy, chjo, a to tak, že jsme to dokonce ani nevzali přes park :) A že je hezký... (ale do něj i z něj vede spousta schodů...) :)

Tomu se říká "anglické počasí"

O anglickém počasí se toho namluví... Angličané o počasí mluví pořád. A důvod? Pořád se mění, takže je pořád o čem mluvit... Už jsem tady toho za ty dva měsíce zažila hodně. Sluníčko, vichřice, lijáky, sníh, kroupy, zemětřesení...

Ale poslední týden si to počasí fakt machří...

Minulý pátek.....................................krásně.

V sobotu .....................................zataženo, šedo, ale bez deště.

V neděli.....................................teplo, zataženo, sem tam prokouklo sluníčko.

V pondělí.....................................nádherně... Sluníčko, nefoukalo, nepršelo... Vyrazila jsem si do města jen v lehkém svetříku, sáčku a dírovaných botkách (ty díry tam jsou od výrobce...).

V úterý.....................................(to přiletěl Kuba).....................................foukalo, ale skrz mraky vykukovalo sluníčko.

Ve středu.....................................jsem s Kubou do města vyrazila jen v mikině (!!!), ale zimní bundu jsem si pak později (naštěstí) vytáhla z batohu...

Ve čtvrtek.....................................(původně jsme chtěli jet do Chesteru na výlet, ale hlásili silný déšť a vítr, takže jsme zajeli jen do Trafford Centre - nákupní centrum, ale o tom později).....................................liják, vichr, zima.

Pátek ráno.....................................sluníčko, nádhera, teplíčko.

Pátek kolem poledne.....................................liják, kroupy, vichr.

Pátek odpoledne.....................................sluníčko, teplo.

Pátek později odpoledne.....................................zima, vichr, vichr, vichr, přeháňky dešťové i sněhové.

Sobota.....................................vichr, vichr, vichr (málem mě to odfouklo ze střechy terminálu 1 letiště v Manchesteru).

Neděle.....................................sníh, nefouká, jsou asi 2 stupně (oproti pondělí nebo středě to je hrůza) a sníh se kupodivu drží ještě teď v deset...

Nevím, jestli jsou to klimatické změny, každopádně takové je anglické počasí. Takže pokud vám bylo divné, proč se o něm tady v Anglii pořád tak mluví, tak teď už nemusí... Je totiž pořád o čem mluvit... :)

Půlka března, Salford Quays and Manchester United (Přístaviště v Salfordu a stadion Manchesteru United)

V sobotu jsme se s Aničkou vypravily do přístaviště. Cesta se na mapě nezdála tak dlouhá, jak se nakonec ukázala, bohužel :( Představte si typické sobotní anglické dopoledne, všichni se auty řítí někam nakupovat, obloha jednolitě šedá, ani ne šedivá, prostě šedá, zelený svetr, který máte na sobě je taky jaksi našedlý, dokonce i černá bunda vypadá šedivě... :) (ehm, zase tak moc nevtipkuju... Na začátku února jsem byla zklamaná, že tady mají pohlednice vyblitých barev... Teď už mi to tak nepřijde... už je vyblité všechno...) To ovšem neznamená, že se mi tady nelíbí :) Zvlášť, když se těším, až za mnou v úterý přijede Kuba :) A z toho, že mám prázdniny (a místo čtení čučím už týden na Přátele... Nezkoušejte to... Je to DROGA!!!).

Než se dostanu k tomu přístavišti, tak se omlouvám, že jsem nepsala, ale zas tak moc se nedělo, teda dělo se hodně, ale nebyly to výlety :) Psala jsem dvě eseje o 1500 slovech (jednu na necelých pět stran a jednu na pět a čtvrt... to neřešte :D ...) a do toho četla a to mluví snad za vše... A když k tomu přidám Erasmus Dinner v Pizzeria Italia (s pitím zadarmo), tak už asi nemusím dodávat vůbec nic...

Do té pizzerie jsem se těšila jako malá. A proto jsem si nechala ujet autobus a cestou ho skoro předhonila. Před nasednutím do busu směr centrum Manchesteru jsem si nestihla vybrat peníze z bankomatu se slovy, že v centru snad nějaký bankomat bude. Nehledala jsem bankomat konkrétní banky, ale JAKÝKOLIV bankomat. A našla jsem čtyři, co byly out of service (mimo provoz). Pozn.: Tady těch bankomatů zase tak moc není... Třeba u nás jsou na každém kroku... Tady na každém druhém. A nefungují. Ehm. Večeře byla super! Jelikož jsem nepřišla s holkama z Čech, seděla jsem kousek od nich mezi Dánama, Italem a Číňánkem z Wuhanu (Amík z Atlanty studující v Detroitu, Eli, seděl na opačném konci stolu). Číňánek se mě hrozně mile ujal, přišlo mi to milé, než mi asi po dvou minutách došlo, že o ničem jiném než o suprové komunistické vládě v Číně, která je lepší než USA - myslím tu Čínu, se s ním bavit nebudu. Ze začátku jsem vzdorovala, to jsem pak (po dalších pěti minutách?) vzdala... :) Nevím, na co všechno jsem mu kývla, a poslouchala jsem jednoho Čecha (politologa, ehm), jak se baví s Dánem (politologem) o různých formách marxismu... Byli tam samozřejmě i normální lidi, a s těma jsem se bavila, ale když on ten Wuhančan byl děsně majetnický... Nevím, kolik jsem vypila vína, ale asi v jedenáct (seděli jsme tam asi od sedmi) jsem se přesunula k další skupince (to už se další Čech - Pražák, porafal s Číňánkem, chudák, odsoudil komunisty...) a ta se bavila konečně o něčem, co nebyl ani marxismus, ani komunismus, ani žádný jiný -ismus... :) Ta večeře byla suprová. A kupodivu mě z toho hrozného vína ani nebolela druhý den hlava... Jen... Po pařbách nejezděte výtahem... :)

Takže to bylo pondělí. Do čtvrtečního rána jsem psala a opravovala a přepisovala a zkracovala ty dvě eseje, nestihla přečíst knížku na čtvrteční seminář a celou dobu hleděla do stolu a modlila se, ať se mě proboha na nic neptá... Mou jedinou aktivitou bylo to, že jsem jí půjčila na začátku propisku (a stačilo to!!! :)) Pak jsem byla celý den úplně mimo. V pátek jsem si koupila dva výlety s International Society (do Walesu a do Peak District) a před tou budovou jsme s Ančí potkaly Francouzsku Marion a jednu Italku, nepamatuju si to jméno :( A ty dvě nás zatáhly do čehosi na způsob menzy / restaurace, na pivo! Jo, měla jsem místo obědu pivo (nemusíš závidět Věrku, bylo moc "bublinkové" - Carlsberg - strejdo, chutnalo ti? U mně zatím vede Guiness...) :)) A to pivo mě tak uspalo, že jsem celý den už nic neudělala...

A právě v sobotu jsme si s Ančí naplánovaly ty Quays (výslovuje se to "kís"). Štreka! Bylo to takové uměle postavené, hypermoderní, nablýskané... Ale měli tam dobré kafe... :) Anička mi celý den říkala, že jsem děsně bledá... Hm... :) stane se :) (a hádejte, po kom to mám!)... Co ještě napsat? Byl tam most :) A něco určitě dělal, protože by pod ním neproplula žádná loď (jestli teda to přístaviště bylo budovaný i pro lodičky - o čem teď možná začínám pochybovat, no, popojedem...). A docela nás štvalo, že nevíme, co dělá. A jestli nic, tak tím hůř! :(

A právě kousek od toho přístaviště byl i stadion Manchesteru United. Tak jsme se u toho stadionu vyfotily (já na těch fotkách mám stadion, sebe a taxíka, takže v podstatě tři v jednom! A to se vyplatí), podívaly se a šly zpátky (a teď už mi nikdo nebude vyčítat, že nejsem normální, když se ani nepodívám na jeden z nejslavnějších stadionů světa - teď myslím olympijský a fotbalový stadion v Barceloně!!!)... Cesta zpátky byla hrozná, děsně mě bolely nohy, to šedo tomu taky moc nepřidávalo, ale naštěstí jsme to zvládly až k jedné budově školy, kde si Anička chtěla vyřídit odbavení před odletem (nevyřídila...). A ke všemu mě ještě vytáhla do Salford Shopping Centre (nákupní centrum). V sobotu jsem spala jako malá :) až do půl desáté v neděli... Juuu :) A ráno jsem zjistila, že mi někdo sežral dvě pizzy. A to jsem myslela, že už jsem tady zůstala sama :( Takže jsem na lednici dala pěkně ironický vzkaz (a když teď o tom přemýšlím, tak doufám, že Britky mají smysl pro ironii... :-/ ...).

That's all! Je neděle večer, mám vypráno, suším, musím si povlíct postel... :) Zítra nakoupit jídlo... (krom té pizzy mi vypili i mlíko :-/ ...). A těšit se na Kubu... Takže jo... Neslibuju, že se ozvu hned, ale časem jo :) A mrkněte na fotky na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/).

Krásné Velikonoce!!!!

Aira Force, Ambleside a Windemere

Zatím nejhorší počasí tady jsem na vlastní kůži zažila asi v sobotu, když jsem byla na výletě v Lake District (největší národní park Anglie, plný jezer). V 19. století tam tvořili třeba tzv. "jezerní básníci" (i když Lake Poets zní mnohem líp) :), nebo Beatrix Potter (znáte film Mrs. Potter, ne?). Jezera leží v horském hrabství Cumbria, jedné z mála hornatých částí Anglie. Nejvyšší horou Cumbrie, Lake District a celé Anglie je Scafell Pike (978 m). Nejvyšším vodopádem je Aira Force (20 m) a největším jezerem je Windemere (14,8 km2).

Ráno to v Salfordu i v Manchesteru vypadalo beznadějně, vedoucí zájezdu nám dokonce oznámila, že o cíli cesty, jestli to bude slibovaný vodopád, nebo jezero u města Keswick, bude závislý na počasí. To se naštěstí aspoň na chvilku umoudřilo, a když jsme se vymrzlí z autobusu, kde místo topení jela na plno klimatizace, všichni jsme se třásli zimou a prosili, aby nám zatopili, když jsme se tedy dostali z ledničky, venku nepršelo, jen "trošku" foukalo, a proto jsme dostali povolení vyrazit k vodopádu. Příroda - nádherná. Voda - studená. Vítr - otravný. Lidí - davy. Vodopád - malý :)

Vodopád Aira Force

Vodopád Aira Force vznikl z říčky, která teče dolů z hory Stybarrow Dodd z výšky 720 m. Po osmikilometrové cestě se v nadmořské výšce 150 m vlévá do jezera Ullswater. William Wordsworth píše o tomto vodopádu v básni "Somnambulist" ("Náměsíčník")

Wild stream of Aira, hold thy course,
Nor fear memorial lays,
Where clouds that spread in solemn shade,
Are edged with golden rays!
Dear art thou to the light of heaven,
Though minister of sorrow;
Sweet is thy voice at pensive even.
And thou, in lovers' hearts forgiven,
Shalt take thy place with Yarrow!

Vodopád mě i Aničku docela zklamal, nezklamal nás však výhled z vyvýšených míst. Po nějaké době jsme se ale vydaly směrem k jezeru Ullswater. Určitě víte, že v Británii je půda v soukromém vlastnictví a od ostatních pozemků oddělená zdmi, ale že se i přes tyto soukromé pozemky dá procházet. A tak jsme s Ančí zamířily za ohradu, ve které byla jedna ovečeka, abysme se vůbec k jezeru mohly podívat. Ovečka nás uvítala u branky, doprovázela nás celou cestu (jen si občas zobla trošku trávy, ale pak nás hned dohnala), pózovala nám (zprvu se otáčela zády, ehm, zadkem, ale pak přeci jen překonala stud a nechala se) a nakonec nás i vyprovodila. Prostě a jednoduše: ovečka průvodkyně. :)

Jezero bylo krásné, i kopce nad ním, jen ten vítr a déšť se nám moc nelíbily a nakonec jsme skončily (spolu s dalšíma z Manchesteru) v hospůdce nad jezerem, kde jsme si daly své první kapučíno dne.

Ullswater

Následoval přejezd k jezeru Windemere, vzdálenému pár stovek metrů od městečka Ambleside. Vyrazily jsme sice celkem ostýchavě, nevěděly jsme si rady s mapou, ve které nic nebylo a co tam bylo, tak se nedalo rozluštit, ale nakonec jsme se (pronásledováním ostatních) dostaly do Ambleside. Krom rugbyového týmu jsme viděly i Muzeum (s výstavou prací Mrs. Potter), kavárnu (další kapučíno na zahřátí), knihkupectví a pozůstatky románského opevnění (ke kterému vedla cesta připomínající svým rozbahněním bažinu). A Windemere, samozřejmě. Pršelo víc a víc, takže jsme se uchýlily do přístřešku na břehu jezera, odkud jsme fotily, krmily labutě, kačeny i racky (hádejte, kdo byl nejrychlejší? :D labutě to nebyly...), nakrmily jsme i sebe a nakonec jsme se vydaly (za deště samozřejmě) k přístavišti a parkovišti do autobusu.

Leč, autobus nenastartoval. Teda ten náš. Ten druhý nastartoval a nakonec i odjel. My jsme čekali na technika, aby náš busík opravil. Ale protože v autobuse byla zima, všichni jsme se vydali do nejbližších hospůdek na něco teplého. Celou dobu jsme s Ančí litovaly, že s sebou nemáme nějaký chlast... Nakonec nás zahřála horká čokoláda. Potkaly jsme se i s jedním Čechem ze Salfordu, který se předtím potkal s jedním Řekem z Manchesteru, který se příští týden chystá do Prahy, takže diskuze nebrala konce. V půl osmé (to jsem podle plánu měli být už doma) jsme se vydali zpět k autobusu. Lilo, ale fakt šíleně, do toho pěkná vichřice. A... autobus NASTARTOVAL!!! Sice chvilku ještě trvalo, než jsme vyrazili, ale čert to vem. Na zpáteční cestě se totiž topilo (a já jsem si poprvé ten den sundala šálu) :))

Tolik tedy z mé návštěvy v Lake District. Fotky jsou na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/). Doufám, že v ČR už moc nefouká, tady už neprší. Jen po páteční vichřici zůstalo všude plno odpadků z kontejnerů, které se (vlivem větru nebo jim někdo pomohl?!) převrátily...