Aira Force, Ambleside a Windemere

Zatím nejhorší počasí tady jsem na vlastní kůži zažila asi v sobotu, když jsem byla na výletě v Lake District (největší národní park Anglie, plný jezer). V 19. století tam tvořili třeba tzv. "jezerní básníci" (i když Lake Poets zní mnohem líp) :), nebo Beatrix Potter (znáte film Mrs. Potter, ne?). Jezera leží v horském hrabství Cumbria, jedné z mála hornatých částí Anglie. Nejvyšší horou Cumbrie, Lake District a celé Anglie je Scafell Pike (978 m). Nejvyšším vodopádem je Aira Force (20 m) a největším jezerem je Windemere (14,8 km2).

Ráno to v Salfordu i v Manchesteru vypadalo beznadějně, vedoucí zájezdu nám dokonce oznámila, že o cíli cesty, jestli to bude slibovaný vodopád, nebo jezero u města Keswick, bude závislý na počasí. To se naštěstí aspoň na chvilku umoudřilo, a když jsme se vymrzlí z autobusu, kde místo topení jela na plno klimatizace, všichni jsme se třásli zimou a prosili, aby nám zatopili, když jsme se tedy dostali z ledničky, venku nepršelo, jen "trošku" foukalo, a proto jsme dostali povolení vyrazit k vodopádu. Příroda - nádherná. Voda - studená. Vítr - otravný. Lidí - davy. Vodopád - malý :)

Vodopád Aira Force

Vodopád Aira Force vznikl z říčky, která teče dolů z hory Stybarrow Dodd z výšky 720 m. Po osmikilometrové cestě se v nadmořské výšce 150 m vlévá do jezera Ullswater. William Wordsworth píše o tomto vodopádu v básni "Somnambulist" ("Náměsíčník")

Wild stream of Aira, hold thy course,
Nor fear memorial lays,
Where clouds that spread in solemn shade,
Are edged with golden rays!
Dear art thou to the light of heaven,
Though minister of sorrow;
Sweet is thy voice at pensive even.
And thou, in lovers' hearts forgiven,
Shalt take thy place with Yarrow!

Vodopád mě i Aničku docela zklamal, nezklamal nás však výhled z vyvýšených míst. Po nějaké době jsme se ale vydaly směrem k jezeru Ullswater. Určitě víte, že v Británii je půda v soukromém vlastnictví a od ostatních pozemků oddělená zdmi, ale že se i přes tyto soukromé pozemky dá procházet. A tak jsme s Ančí zamířily za ohradu, ve které byla jedna ovečeka, abysme se vůbec k jezeru mohly podívat. Ovečka nás uvítala u branky, doprovázela nás celou cestu (jen si občas zobla trošku trávy, ale pak nás hned dohnala), pózovala nám (zprvu se otáčela zády, ehm, zadkem, ale pak přeci jen překonala stud a nechala se) a nakonec nás i vyprovodila. Prostě a jednoduše: ovečka průvodkyně. :)

Jezero bylo krásné, i kopce nad ním, jen ten vítr a déšť se nám moc nelíbily a nakonec jsme skončily (spolu s dalšíma z Manchesteru) v hospůdce nad jezerem, kde jsme si daly své první kapučíno dne.

Ullswater

Následoval přejezd k jezeru Windemere, vzdálenému pár stovek metrů od městečka Ambleside. Vyrazily jsme sice celkem ostýchavě, nevěděly jsme si rady s mapou, ve které nic nebylo a co tam bylo, tak se nedalo rozluštit, ale nakonec jsme se (pronásledováním ostatních) dostaly do Ambleside. Krom rugbyového týmu jsme viděly i Muzeum (s výstavou prací Mrs. Potter), kavárnu (další kapučíno na zahřátí), knihkupectví a pozůstatky románského opevnění (ke kterému vedla cesta připomínající svým rozbahněním bažinu). A Windemere, samozřejmě. Pršelo víc a víc, takže jsme se uchýlily do přístřešku na břehu jezera, odkud jsme fotily, krmily labutě, kačeny i racky (hádejte, kdo byl nejrychlejší? :D labutě to nebyly...), nakrmily jsme i sebe a nakonec jsme se vydaly (za deště samozřejmě) k přístavišti a parkovišti do autobusu.

Leč, autobus nenastartoval. Teda ten náš. Ten druhý nastartoval a nakonec i odjel. My jsme čekali na technika, aby náš busík opravil. Ale protože v autobuse byla zima, všichni jsme se vydali do nejbližších hospůdek na něco teplého. Celou dobu jsme s Ančí litovaly, že s sebou nemáme nějaký chlast... Nakonec nás zahřála horká čokoláda. Potkaly jsme se i s jedním Čechem ze Salfordu, který se předtím potkal s jedním Řekem z Manchesteru, který se příští týden chystá do Prahy, takže diskuze nebrala konce. V půl osmé (to jsem podle plánu měli být už doma) jsme se vydali zpět k autobusu. Lilo, ale fakt šíleně, do toho pěkná vichřice. A... autobus NASTARTOVAL!!! Sice chvilku ještě trvalo, než jsme vyrazili, ale čert to vem. Na zpáteční cestě se totiž topilo (a já jsem si poprvé ten den sundala šálu) :))

Tolik tedy z mé návštěvy v Lake District. Fotky jsou na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/). Doufám, že v ČR už moc nefouká, tady už neprší. Jen po páteční vichřici zůstalo všude plno odpadků z kontejnerů, které se (vlivem větru nebo jim někdo pomohl?!) převrátily...