pondělí 26. května 2008

Zajímavá neděle

Včerejšek byl plný zajímavých zážitků. Tak třeba jsem si k obědu smažila palačinky, které se mi extrémně povedly a byly tak dobré, že jsem je k večeři dorazila, a už dnes mám na ně zase chuť. Taky jsem naházela a umyla asi pět várek toho nechutného špinavého nádobí (v gumových rukavicích, samozřejmě...), které bylo v levém rohu kuchyňské linky. Už se tam kupí nové. Až to jednou nezvládnu, tak se slečny budou divit...
Odpoledne jsem jela na kafčo s bývalým spolužákem ze základky, nebo jo... z béčka... no... :) s Peťou Nedbalcem. Asi před dvěma týdny jsem se totiž dověděla, že je v Manchesteru, tak jsem mu hned psala :) Je tady o týden dýl než já. No jo, země je nejen kulatá. Měli jsme sraz na Piccadilly, což jsou zkráceně Piccadilly Gardens (zahrady). Je tam několik soch, vévodí jim ale tlustá a šedivá socha jinak úctyhodné královny Viktorie. Ještě se tam určitě zajedu podívat, takže se dočkáte i fotek (včera jsem vybíhala hodně narychlo a foťák zůstal na stole :( ...). Peťa byl hrozně překvapený, že jsem ještě nebyla v Arndale. A tak mě vzal na prohlídku :)
Arndale Centre, nebo zkráceně Arndale, je největší nákupní centrum v Británii, které se nachází v centru. Začalo se stavět už v 60. letech, ale při bombových útocích IRA v roce 1996 bylo srovnáno se zemí. Znovu otevřeno bylo v roce 2005. Nově postavené, třípodlažní, obrovské (130 060 m2) a drahé :) ... plný nejen obchodů, ale i restaurací a kaváren.
Zapadli jsme do Starbucks, kde dělají to nejnapěnější kapučíno, latté a vlastně cokoliv :) A ještě to všechno podávají ve velkých bílých hrnečcích (ne v šálcích, ale v hrnečcích) s velkým uchem, na kterých je jejich zelené logo. A ta pěna... :) hmmmm :)
Na zpáteční cestě, jela jsem vlakem, se mi přihodilo něco zvláštního :) Nevšimla jsem si, že mé spojení z Manchester Piccadilly na Salfrod Crescent je přes Bolton. Jen pro představu, Piccadilly je asi uprostřed Manchesteru, na Crescent je to asi 10 minut směrem na západ a do Boltonu je to 10 minut pres Crescent a pak dalších asi 10 minut na sever. Takže jsem místo 10 minut jela 20 do Boltonu a 10 zpátky na Crescent. Úplně jsme se zhrozila, když ten vlak v Crescentu nezastavil a zděšeně se ptala průvodčího... ten se ale jenom usmál a vysvětlil mi, že stačí, když vystoupím v Boltonu, přejdu na první nástupiště a pak nastoupím na vlak směr Crescent, který jede asi pět minut po příjezdu vlaku, ve kterém jsem byla... Říkala jsem si, že jsem blbá, a tak jsem se v Boltonu ptala velmi příjemného výpravčího (plešoun jeden slizský), jestli si budu muset kupovat novou jízdenku. Řekl, že to je v pořádku. Tak jsem se aspoň utěšovala, že i přesto, že jsem blbá, tak aspoň nepotřebuju novou jízdenku... Až třetí člověk, průvodčí ve vlaku na Crescent, mi vysvětlil, že tohle je regulérní spojení. Takže, pokud to přeženu, tak je to jako vlakem z Prahy do Olomouce přes Brno... Ehm... :) A pak že České dráhy se chovají nelogicky :)

sobota 24. května 2008

Moje nové žabky v Manchester Museum.

Uplynuly přesně dva týdny od mého posledního příspěvku o "nicnedělání"... Za ty dva týdny jsem zvládla napsat velmi bídnou esej, která byla opravdu velmi velmi velmi bídná, což bych chtěla zdůraznit. Nic dalšího jsem nestihla... Žádný výlet, žádné zajímavé fotky, prostě nic... Až dnes...
Znáte ten pocit, když si koupíte něco nového a chcete to nosit, ale nejde to, protože je zima a prší a to, co jste si koupili, je vyloženě letní? Tak to se mi taky stalo... Minulý pátek jsem si koupila letní trička a žabky. Krásné pohodlné žabulky, chodila jsem v nich po domě, ani náznak po tom, že by mohly způsobit puchýř... Dnes se konečně oteplilo, vysvitlo sluníčko a já jsem se ve svých nových žabkách a tričku na ramínka vypravila do Manchesteru do knihovny a do Manchester Museum, které sídlí vedle University of Manchester na Oxford Road (už jsem o ní psala, bylo tam rozloučení s Ondrou... :)). Celou dobu jsem si botičky vychvalovala a užívala, až na zpáteční cestě, na přechodu pro chodce naproti muzea, mě začaly tlačit. Levá noha, respektive část mezi ukazováčkem a palcem levé nohy, mi začala odumírat. Naštěstí jsem ale bývalá skautka a heslo skautů je: "Buď připraven!" a já jsem opravdu připravena byla. V batůžku jsem si nesla tenisky. Stalo se ale něco, s čím jsem nepočítala - nebylo si je KDE přezout... A tak jsem dopajdala až před knihovnu, může to být tak kilometr, ale přišlo mi to jako vzdálenost mezi Prahou a Pekingem... Nenáviděla jsem se, proklínala toho, kdo ty boty ušil, a toho, kdo mi nakukal, abych si je vzala (byla jsem to já)... Před knihovnou jsem žabky vyzula (mezitím už se mi začal dělat puchýř i na pravé noze), natáhla ponožky a tenisky, postavila se a sedla si zpátky, protože mi došlo, že ještě to nepůjde... Kluci, co seděli kousek ode mě, měli fakt divadlo, bavili se a smáli (taky byli v žabkách a doufám, že mají víc puchýřů, než já!!!)... Ale pak už mi bylo všechno jedno, nožičky si zvykly a bylo mi fajn... Už si ani nepamatuju jak, ale dopajdala jsem se až na Castle Irwell, Anička, která zítra ráno odlítá, mi udělala k obědu pizzu a otevřely jsme si každá vynikající Stellu, a tak jsem teď hezky ospalá a je mi dobře a nožičky mám jako v pokojíčku :)
Na začátku jsem se zmínila o tom, že jsem šla do muzea. Na webu slibovali jednu z největších egyptologických sbírek na území Británie a úžasné interaktivní výstavy, takže jsem se těšila... Byla jsem ale docela zklamaná... Toho Egypta tam zase tak moc nebylo a vycpaná zvířata mě nijak nefascinují...
Jen bych chtěla napsat něco o Lindow Man, o kterém mé kolegyňky anglistky jistě četly ve skriptech drahého Jarouška Peprníka... V roce 1983 byla v bažině / rašeliništi poblíž Chesteru objevena hlava ženy. Na to se muž, který žil nedaleko, přiznal k vraždě manželky, která byla nezvěstná od roku 1960. A protože to byl smolař, tak se nakonec ukázalo, že ta nalezená hlava je asi 1800 let stará. V roce 1984 se v těch bažinách / rašeliništích našlo i celkem zachovalé tělo muže (včetně kůže, bylo totiž přírodně zakonzervované), který žil asi 300 let před začátkem našeho letopočtu. A na toho pána jsem se v tom muzeu podívala... :) Doufám, že mě nebude strašit ve snech, protože teď se mi zdají pěkně divoké a divné a strašidelné sny... :(
Takže to byl můj dnešní výlet do Manchesteru. Fotky dám brzo na rajče, ale za moc nestojí (všechno totiž bylo za sklem) a ten Lindow Man se vůbec fotit nesměl...

sobota 10. května 2008

Proč nepíšu? Nic nedělám...

Pokud vás zajímá, proč jsem tak slibný rozjezd ze začátku května utnula, je to proto, že jsem dostala zadání otázek na poslední esej... ta témata jsou vážně na nic... Takže sedím u počítače nebo čtu tu druhou knížku, na kterou hodlám psát... Spálená ramena už jsou hnědoučká, krásňoučká, výsledek ale docela hodně narušuje to, že jsem měla tričko, které bych popsala jako něco mezi bez rukávů a na ramínka :D Anglání pořád sedí na trávníku, taky bych seděla, ale když musím sedět u počítače... :( Hokej taky nevidím, protože ho tu nedávají... :( Takže jen čtu na netu... Dneska to byly nervy :( To je asi tak vše... :) Až se něco stane, tak se zase ozvu :)

čtvrtek 8. května 2008

Blackpool - lancashireské přímořské letovisko...

Blackpool má ve svém názvu barvu "black" - černou... A pokud ve Španělsku máte věčně modrou oblohu a azurové moře, tak v Anglii (a tedy i v Blackpoolu) bych to popsala tak, že pod věčně šedivou oblohou nemůžete mít modré moře... Je taky šedivé... A Blackpool to má i v názvu... Je to asi 150.000 město, ale v létě tam přijíždí až 8 milionů "rekreantů" (hrozné slovo, vybavila jsem si Dovolenou s Andělem...) :) Mně se tam teda zrovna extra moc nelíbilo, a to tam ani nebylo moc lidí... Bylo to takové moc... kolotočové... :) (= lunaparkové) :)
Včerejší počasí se vytáhlo... A dneska to vypadá, že bude stejně hezky jako včera a předevčírem... Angláni vytahují žabky a letní oblečení a na "plážích" Blackpoolu to vypadalo jako v létě :) Až asi do tří odpoledne totiž moře dosahovalo až ke "schodům" (podívejte se na fotky...) :) A pak nastal odliv... a až ke konci mola se dalo dojít po mokrém písku... dokonce tam byly i mušle! A... jen tak mimochodem... :) I ta voda byla slaná (vím to, protože odpoledne, když jsem se "koupala" do půli lýtek, přišla obrovská, nečekaná, vlna a ohodila mě :)). Co mi ale vadilo... prostor mezi mořem a promenádou (píšu prostor... úmyslně... pláž to totiž nebyla...) byl navíc rozkopaný, plný bagrů a jeřábů a dělníků... inu... opravujeme, budujeme, zkrášlujeme... Ale proč ne přes zimu? Proč v květnu? Proč zrovna, když se tam bc. Brůčková vypraví? Ale i tak... Nebylo až tak hrozné... bylo tam asi deset metrů už "dokončené" pláže (s navezeným pískem), na těch deseti metrech bylo asi milion lidí, a pak tam bylo asi sto metrů dokončených schodů k vodě, kde jsem obědvala :) Nakonec to nebylo tak hrozné... Asi jako pláž v Praze... :))
Jak už jsem řekla, Blackpool mi připadal "kolotočově"... Na sloupech karnevalové postavičky, všude natahané osvětlení jako o Vánocích (na těch "illuminations" si tam hrozně zakládají a všichni to žerou a všude mi doporučovali, abych si počkala, až to všechno bude osvětlené...). Mrzí mě, že jsem se nedostala do "Sealife Centre" (mořský svět), ale trošku mě odradilo vstupné 12 liber a nedostatek času (na druhou stranu jsem slyšela od lidí ze Salfordu, co tam byli, že docela nic moc)... Nenavštívila jsem (ze stejného důvodu) ani "Louis Tussauds Waxworks" (voskové figuríny), ani Blackpool Tower (těch 13 liber mi sice přišlo dost, ale nakonec se nekonalo, protože tam byla hrozná fronta a navíc ty výtahy nevypadaly zrovna... no... se mi nelíbily...). Nebyla jsem ani na jedné z největších a nejnavštěvovanějších atrakcí Blackpoolu. A přežila jsem :) Zato jsem si užila krásný den u moře, procházela se po promenádě (se zmrzlinou nebo ledovou tříští v ruce), zašla jsem ke kolotočům (pro nemoravské jsem byla v lunaparku) na molu, došla jsem až k "Pleasure Beach", který je samá horská dráha a podobně, a kam jsem samozřejmě taky nešla, protože... prostě a jednoduše: co bych tam JÁ dělala? :) Blackpool jen potvrdil můj názor, že nejlepší zmrzka na světě je lentilkový McFlurry od Meka... :D a že na dovolenou bych tam rozhodně nejela... Nechci být nevděčná, ale jako milovníka písku mě Blackpool příliš neuspokojil :))))
Fotky na rajče se pokusím vybrat a dopravit co nejdřív :) Ne, že bych se chystala se zase vyplácnout na sluníčko, to fakt ne, mám spálená ramena a docela to bolí :( Ale to ne ze včerejška, to stále ještě z úterý... Šest hodin v parku na sluníčko... Ale kdo by byl řekl, že anglické sluníčko může být agresivní? :) Btw, včera jsem nakoupila krémy na a po opalování, takže jsem za vodou... Doufám, že tohle jsou poslední slunečné dny... :D A jestli jo, tak mě asi klepne :))

úterý 6. května 2008

Adreanalinový park

Dnešní dopoledne a odpoledne jsem strávila v parku. Krom připálených ramen jsem si ale přinesla i pár nepříjemných zážitků...

Za prvé jsem si spálila ty (tedy ta) ramena... :) Což jsem zjistila až u zrcadla na WC před přednáškou, tak jsem si na sebe aspoň hodila mikinu, abych nevypadala jako exot :)

Za druhé... houby jsem v tom parku udělala, protože tam bylo plno krásných psů a veverek a ptáků... :) a to se na čtení soustředit nedá... zvlášť, když kolem chodí slečny v teplácích a lodičkách...

Za třetí... mé pití a noviny byly napadeny (a zneškodněny!!!) pitbulem!!! Flašku rozkousal a noviny potrhal a já jsem se asi podruhé narodila... Jeho majitel byl asi 20 metrů daleko a řval ať se proboha nehýbu (neříkal proboha, říkal takovéto univerzální anglické slůvko na "f", o kterém my anglistky umíme pohádku :)))) ale to nic nemění na faktu, že Angláni nejsou normální, když nechají po parku pobíhat rozzuřené a nevycvičené pitbuly... Já jsem totiž žádný konflikt nevyvolala, já jsem ani nedýchala... a nemůžu za to, že ten pes je schopný zaútočit na bublinkové pití a ve větru si povlávající noviny :(

No a za čtvrté... na zpáteční cestě jsem opět potkala požár... respektive... potkala jsem jen dým... :)

Pro Markétku :)

Ještě jsem se tady neprokecla, že moje drahá malá sestřička (ale pšt) se v neděli zúčastnila spolu se "svou" (rozumějte s tou, se kterou je od šesti let) taneční skupinou Mistrovství ČR modern dance (moderním tanci)... dřív to byly taneční a parketové kompozice... ehm... byly třetí... holčičky bronzové:) Congratulations!!! :)

pondělí 5. května 2008

Derbyshire and Peak District: Castleton and Lyme Hall

Tohle je ohlédnutí téměř měsíc zpátky, k neděli 13. dubna 2008, a slibovaná podívaná do Peak District - jednoho z nejúžasnějších míst v Anglii, řekla bych :) Bohužel už si moc detailů nepamatuju :( Jen nezapomenu na pana řidiče, který byl schopný se cestou tam čtyřikrát ztratit (jednou objel kruháč a vracel se, aby se na další kruháči vrátil na ten předchozí; dvakrát zajel do jednosměrky a jednou blbě odbočil)... Ke kráse Derbyshiru podotkněme, že v Pýše a předsudku Jane Austen tam sídlil nejúžasnější gentleman všech dob - Mr. Darcy... V televizní BBC verzi tohoto příběhu ho hrál Colin Firth a sídlil v Lyme Hall, kde jsem taky byla, ale o tom až za chvilku :)

Naší první zastávkou bylo malé městečko Castleton, jedno z nejnavštěvovanějších městeček v Peak District, a jeho Devil's Arse (Ďáblův zadek). Pan průvodce bohužel mluvil typickým severoanglickým dialektem, takže mu bylo ne zcela vše rozumět, a navíc se to v té jeskyni rozléhalo, takže tím míň mu bylo rozumět... Ale pamatuju si, že své jméno jeskyně dostala díky podzemní řece, která při povodních vydává šílené zvuky, a proto se toto místo ještě do nedávna spojovalo s reji čarodějnic a čertů :) Bylo to tam celkem hezké, ani mi (kupodivu!!!) nevadil fakt, že jsem v jeskyni... Je to sice jedna z nejhlubších jeskyní v Británii, ale s našima punkevkama se srovnávat nedá... Měli tam malinkaté krápníčky, které tam všichni obdivovali... a my jsme na sebe s Aničkou "nenápadně" mrkaly a povídaly si o obrovských krápnících v punkevkách... :) Ale musím říct, že metr vysokým průchodem jsem pět metrů ještě neprolézala... a to jen proto, abych se dostala je vzdálené jeskyně jen do vzdálenější... Zima mi tam vážně nebyla :))

V Castletonu jsem si pak koupila dokonalé pouzdro na tužky a nějaké pohledy a mapku. A taky jsme si zaplatily výšlap na kopec, na kterém se majestátně tyčí zřícenina Peverel Castle, který nechal postavit už po roce 1066 Vilém Dobyvatel. Píše o něm třeba Walter Scott ve své nejdelší knížce s názvem Peveril of the Peak. Musím přiznat, že to tam bylo zajímavé. Dýchala tam historie... Navíc ta příroda kolem... Ty zelené kopce zahalené do mlhy... Ty kameny... Skály... Kopce... Ta zelená!!! :) Vážně nádhera... A na rozdíl od Manchesteru, v této části Peak District jsou domečky většinou obložené (nebo postavené???) bílým nebo šedivým kamenem, žádná červená, ze které mi v té době už šla hlava kolem... A ta všudypřítomná zelená!!!




Po opětovném bloudění (a to prosím hned po výjezdu z parkoviště!!! A pak že JÁ nemám orientační smysl!!!) jsme dorazili k Lyme Hall. Jak už jsem psala, natáčela se tam televizní BBC verze Pýchy a předsudku... A v suvenýrech Pýcha měla vyhrazenou asi třetinu veškerých polic... A já jsem si nic nekoupila :(

Základy Lyme Hallu jsou ze 14. století, současná budova však byla postavená až v 16. století. Pak samozřejmě následovalo několikero přestaveb, že... Interiér mě opět trošku zklamal, navíc bych řekla, že některé záběry z Pýchy se opravdu na tomhle zámku netočily... :( Průvodce jste si navíc mohli jen koupit - papírového a asi za 8 liber... Takže toho jsem si nekoupila :) A žádné doprovodné papíry (jako třeba na Powis Castle) tam neměli :( I v tomto mě anglické hrady a zámky zklamaly... Ale myslím, že jim ještě dám šanci :)

Kolem Lyme Hall je skoro 7 hektarů kopců, luk, lesů, vod a strání (... :) ...) a je to tam opravdu úžasné... :) Kdybych byla princezna (ano, této naděje jsem se už vzdala), tak bych bydlela tady... Prostě a jednoduše... Mr. Darcy nemohl bydlet jinde, než v Derbyshiru. Protože takový dokonalý chlap... se jinde v Anglii narodit nemohl :) Ehm... Básním... :) Už mlčim :) (=> ale přečtěte si P&P!!!) :) Mé anglistky mi jistě rozumí :)

Tady něco pro pokochání a já už jdu pomalu spát... Číst... A usnout :)


Zítra poslední seminář, ve středu se chystám do Liverpoolu... Má být totiž nádherně... Sluníčko, 22 stupňů... Tak se zajedu podívat za klukama broukama :)

Irwell Valley

Dnes, i přesto že pršelo, bylo teplo... Teda spíš vlhké dusno (vlhkost vzduchu byla asi 86 %)... :) Podle předpovědi... Takže takové to lepkavé vlhko, kdy se kroutí i jinak nenakroutitelné vlasy jako jsou ty moje :)
K obědu jsem si uvařila vynikající kuřecí maso s vynikající curry rýží (i se zeleninou) :) Jsem totiž šikovná holka :)
A kolem páté jsem se šla projít. Obloha měla barvu takové té standardní anglické šedi, sem tam kápla kapka, vzduch se dal skoro krájet a já jsem se vydala podél řeky Irwell tam, kde jsem cítila málo civilizace :) Člověk až žasne, že necelou hodinku chůze z centra několikamilionového Manchesteru může být lesík, nevybetonované koryto řeky a liduprázdno (pokud nepočítáte skautíky a pejskaře) :) Bylo to tam nádherné. Tiché. Mírumilovné. Klidné. Hezké. Zelené. Vonělo to tam :) Připadala jsem si jako v Kančí oboře u Břeclavi (až budu doma, tak si tam, Marku, zajedeme na kole a s bruslema, že jo... slib mi toooo :))) Ehm... Možná jsem se nechala unést, ale posuďte sami z videa nebo z fotek na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/). :)


neděle 4. května 2008

MoSI: Museum of Science and Industry (Muzeum vědy a průmyslu)

Manchester je známý pro svůj průmysl - uhlí, textil, chemický a těžký (???) průmysl... (tohle mi v zeměpisu nikdy nešlo :)) určitě je toho víc :) A taky díky tomu, že v Manchesteru průmysl kvetl (a kvete???), má velké muzeum vědy a průmyslu :) Ehm... :) Asi jsem vyčerpaná...

MoSI sídlí kousek od řeky Irwell mezi centrem Manchesteru a Salfordem, v Castlefieldu. Zabírá obrovskou plochu bývalého vlakového nádraží Liverpool Road Station, tedy prvního nádraží na světě, které bylo postaveno pro přepravování cestujících (z Manchesteru do Liverpoolu).

Muzeum zabírá pět obrovských hal a i když v něm možná nejsou tak hezké vláčky a auta a letadla jako v tom muzeu v Německu (Západním), kde jsem byla v pěti letech, nebo v Technickém muzeu v Praze, tak na tomhle muzeu se mi líbilo, že se to tam "hýbalo" a že jste si tam mohli vyzkoušet spoustu věcí... :)V hale číslo jedna byla výstava vývoje vědy a techniky od průmyslové revoluce až dodnes. Byly tam třeba narovnávače nosů (resp. lámače a následné zpevňovače), ze kterých se mi chce ještě teď zvracet, taky tam byl ukázaný výbuch atomové bomby nebo Černobylu, video z Měsíce... Snad každý významnější vynálezce z Manchesteru tam měl svou "místnost", ale to mě moc nebavilo :) Ale už vím, že až zase pojedu do knihovny autobusem a budu vysedat na John Dalton Street, že vysedám na ulici pojmenované po průkopníkovi atomové teorie, který se ale zabýval i slepotou... :) Taky tam byla výstava textilního průmyslu...

V další budově byl vývoj elektřiny a plynu (a smrdělo to tam plynem... blee)... Ve trojce byl vývoj osídlení Manchesteru od jeho počátků až do dnes. Ve sklepení trojky pak byla výstava středověkých záchodů a podzemí a kanálů, kde to vážně strašně smrdělo a navíc tam byla jen jedna cesta ven - po projítí celé expozice... Což se mi teda ani trošku nelíbilo... Bylo to horší než v jeskyni :( :)A konečně čtyřka a pětka, kde jsem strávila nejvíc času... V budově č. 4 byly vlaky a parní stroje a vodní mlýn a všechno (krom těch vlaků) se tam hýbalo a posunovalo a vydávalo zvuky a páru a bylo to celkově úžasné :) Znáte mě, ne? :) Takže videa jsou tady:)





A poslední expozicí byla letadla a vesmír. Musím přiznat, že toho vesmíru tam moc nebylo, ale letadla a auta a motorky a kola... to stačilo :) A pokud máte pocit, stejně jako někdo, koho nebudu jmenovat, ale jmenuje se Jakub, že neumím fotit, což nepopírám, ale popírám jeho argumenty, a to totiž to, že ty letadla ta nemají celá křídla, tak to se mýlíte, protože ta ledadla byla velká, převážně, a prostory kolem nich těsné... takže... se to nedalo vyfotit celé! :)
Takže jo :) Už se těším do dalšího muzea, tentokrát do Manchester Museum, které sídlí na Oxford Road a je součástí University of Manchester a slibují tam jednu z největších egyptologických sbírek v Británii :)

Btw, okradla bych vás o slíbenou Liverpool Street a Liverpool Road... Inu, v sobotu jsem šla nejdřív na poštu, která je vedle Liverpool Street (ale já jsem si pamatovala jen to Liverpool). Takže jsem si to našla na mapě (Liverpool Road) - končila kousek od Oxford Road, takže jsem se těšila na Egypt :) Ale ouha... Nešla jsem po Liverpool Road, ale po Street, takže jsem se utěšovala, že snad Street a Road na sebe budou navazovat (mám totiž jen mapu centra Manchesteru), ale po omrknutí mapy GMPTE (něco jako integrovaný dopravní systém) mi došlo, že asi vlasy... Ale i tak jsem před sebou viděla mrakodrap Hilton, orientační bod číslo jedna, takže jsem šla směrem k němu :) A nakonec to byla hezká procházka po chodníku vedle čtyřproudovky :D Ehm... To značení Road a Street... Kdo si to má pamatovat?! :)

sobota 3. května 2008

Páteční loučení

V pátek večer jsme se s Aničkou vydaly na Oxford Road (nebo Street? -> to pojmenovávání ulic tady mě už začíná štvát, ale naštěstí Oxford Road a Oxford Street na sebe navazují - na rozdíl od Liverpool Road a Street, jak vám sdělím v dalším příspěvku) :) Oxford Road i Street jsou plné barů, klubů, hospůdek, restaurací, hotelů... je tam sídlo International Society, Manchester Musem i University of Manchester (která má stejně jako Uni of Salford jednu krásnou historickou budovu a zbytek jsou krabice krabicovaté). V té hospůdce bylo narváno, byly tam různé národnosti, barvy vlasů od blond přes růžovou a fialovou po černou, oblečení od jeansů až po večerní šatičky... Prostě od všeho něco...

My jsme se tam byli rozloučit s Ondřejem, který dneska odletěl domů. Domů do Prahy. Do Prahy domů. Pro mě do Prahy domů není. Mlčim... Byl tam s ním jeho nerozlučný spolubydlící Maximo z Itálie, kamarád Nikos z Řecka, Soroush z Íránu i zrzavý Neil ze Skotska (kterému jsme jako jedinému nerozuměli :D ... znáte skotštinu... to není jazyk :D ...). Jo jo... Bylo to hezké, milé, zajímavé... Vytahovat se tím, že jsem četla Trainspotting nebylo rozumné... Ale když on se Neil zeptal, jestli znám nějakou skotskou literaturu... Až zase potkám nějakého Skota, tak už mu neřeknu, že mám ráda Burnese :( Protože by mi ho zase znechutil... Chjo... :( :) Btw, první minutu jsem neměla ponětí, že mluví o Burnesovi, on s ním totiž začal... Až pak na základě básničky "Lake Isle of Innisfree" mi to docvaklo...

Bylo to super, paráda, krása, po třech týdnech strávených u počítače a knížek to bylo příjemné zakončení posledního týdne povinných přednášek a seminářů... :) Příští týden už jen dvě přednášky a jeden seminář, na které půjdu, protože tématem je Italo Calvino a jeho If on a Winter's Night a Traveller (Když jedné noci cestující) :) A na tom nemůžu chybět... :)

Fotky už jsou na rajčeti... a NE, NEBYLI JSME V GAY CLUBU!!! :)

čtvrtek 1. května 2008

Bobule

Za prvé se chci pochlubit, že jsem odevzdala eseje... Podařilo se mi to takřka za minutu dvanáct, respektive za pět dvě... Už jsem totiž z toho všeho tak zmagořená, že mi nedošlo, že už budou dvě a ne jedna... ale... popojedem! :D

Za druhé se chci pochlubit filmem, který už teď miluju, a to jsem ho ještě bohužel neviděla... Jmenuje se Bobule a režíroval ho Tomáš Bařina. Je o létě, o jižní Moravě, o víně... určitě to bude krásná idylka a pohodička... :) koukněte sami na
http://www.bobule.cz/, kde je i odkaz na Film o filmu Bobule... Od tohoto filmu dokonce neodradí ani fakt, že se na něm podílela Nova... :) Inu... Bobule... Bílovice... Pálava... Lednice... Asi přestanu být proti "našéj" bilovskéj kapličce na Hradišťku... (ta, jak u ní hrají golf a jak u ní vystřelí omylem z pušky)... :) Idylku dokresluje písnička od Kryštofů s názvem Atentát...

Tady je ta písnička od Kryštofů:
http://www.youtube.com/watch?v=qCKKHGi6P0o
A tady je trailer k Bobulím:
http://www.youtube.com/watch?v=MfH26IRIDqQ

Pokud by vám to nefungovalo, tak si na
http://www.youtube.com/ vyhledejte "bobule"... :) A pak mi napište, jak se vám to líbí... ;) :))) No jo... zmírám tu pýchou nad svou vlastí :)