Uplynuly přesně dva týdny od mého posledního příspěvku o "nicnedělání"... Za ty dva týdny jsem zvládla napsat velmi bídnou esej, která byla opravdu velmi velmi velmi bídná, což bych chtěla zdůraznit. Nic dalšího jsem nestihla... Žádný výlet, žádné zajímavé fotky, prostě nic... Až dnes...
Znáte ten pocit, když si koupíte něco nového a chcete to nosit, ale nejde to, protože je zima a prší a to, co jste si koupili, je vyloženě letní? Tak to se mi taky stalo... Minulý pátek jsem si koupila letní trička a žabky. Krásné pohodlné žabulky, chodila jsem v nich po domě, ani náznak po tom, že by mohly způsobit puchýř... Dnes se konečně oteplilo, vysvitlo sluníčko a já jsem se ve svých nových žabkách a tričku na ramínka vypravila do Manchesteru do knihovny a do Manchester Museum, které sídlí vedle University of Manchester na Oxford Road (už jsem o ní psala, bylo tam rozloučení s Ondrou... :)). Celou dobu jsem si botičky vychvalovala a užívala, až na zpáteční cestě, na přechodu pro chodce naproti muzea, mě začaly tlačit. Levá noha, respektive část mezi ukazováčkem a palcem levé nohy, mi začala odumírat. Naštěstí jsem ale bývalá skautka a heslo skautů je: "Buď připraven!" a já jsem opravdu připravena byla. V batůžku jsem si nesla tenisky. Stalo se ale něco, s čím jsem nepočítala - nebylo si je KDE přezout... A tak jsem dopajdala až před knihovnu, může to být tak kilometr, ale přišlo mi to jako vzdálenost mezi Prahou a Pekingem... Nenáviděla jsem se, proklínala toho, kdo ty boty ušil, a toho, kdo mi nakukal, abych si je vzala (byla jsem to já)... Před knihovnou jsem žabky vyzula (mezitím už se mi začal dělat puchýř i na pravé noze), natáhla ponožky a tenisky, postavila se a sedla si zpátky, protože mi došlo, že ještě to nepůjde... Kluci, co seděli kousek ode mě, měli fakt divadlo, bavili se a smáli (taky byli v žabkách a doufám, že mají víc puchýřů, než já!!!)... Ale pak už mi bylo všechno jedno, nožičky si zvykly a bylo mi fajn... Už si ani nepamatuju jak, ale dopajdala jsem se až na Castle Irwell, Anička, která zítra ráno odlítá, mi udělala k obědu pizzu a otevřely jsme si každá vynikající Stellu, a tak jsem teď hezky ospalá a je mi dobře a nožičky mám jako v pokojíčku :)
Na začátku jsem se zmínila o tom, že jsem šla do muzea. Na webu slibovali jednu z největších egyptologických sbírek na území Británie a úžasné interaktivní výstavy, takže jsem se těšila... Byla jsem ale docela zklamaná... Toho Egypta tam zase tak moc nebylo a vycpaná zvířata mě nijak nefascinují...
Jen bych chtěla napsat něco o Lindow Man, o kterém mé kolegyňky anglistky jistě četly ve skriptech drahého Jarouška Peprníka... V roce 1983 byla v bažině / rašeliništi poblíž Chesteru objevena hlava ženy. Na to se muž, který žil nedaleko, přiznal k vraždě manželky, která byla nezvěstná od roku 1960. A protože to byl smolař, tak se nakonec ukázalo, že ta nalezená hlava je asi 1800 let stará. V roce 1984 se v těch bažinách / rašeliništích našlo i celkem zachovalé tělo muže (včetně kůže, bylo totiž přírodně zakonzervované), který žil asi 300 let před začátkem našeho letopočtu. A na toho pána jsem se v tom muzeu podívala... :) Doufám, že mě nebude strašit ve snech, protože teď se mi zdají pěkně divoké a divné a strašidelné sny... :(
Takže to byl můj dnešní výlet do Manchesteru. Fotky dám brzo na rajče, ale za moc nestojí (všechno totiž bylo za sklem) a ten Lindow Man se vůbec fotit nesměl...
Žádné komentáře:
Okomentovat