Zítra ve 14:40 odlítám... Po 139 dnech strávených tady, v Salfordu, daleko od rodiny, od Jakuba, od Fidíků, Leníků, Barbůrků, Petíků... Zpátky domů... Domů... A jestli se mi chce? Nevím... Pamatuju si, jak jsme s Eli v březnu počítaly, "jak dlouho ještě"... Když na začátku května odjížděly první Erasmáci, tak mi došlo, že za chvíli taky odjedu... A když 25. odletěla Anička, tak jsem zjistila, že už mi zbývá sakra málo času... A když jsem se dneska v pět ráno nedobrovolně vzbudila díky aktivním a rozhádaným čejkám, už jsem nechtěla spát, abych toho co nejvíc stihla... A byla jsem hrozně naštvaná, když jsem se v osm vzbudila... A protože jsem toho měla hodně na zařizování, začala jsem svěže a akčně (což mě opustilo, když jsem cestou na poštu propotila první tričko)... Poslání peřin domů by mě díky rozměru krabice stálo 35 liber... Tak jsem je dala charitě... Pošlou je do Afghánistánu nebo do Číny... A byla tam paní, jejíž tatínek sloužil u RAF a jeho nejlepší kamarád byl z Olomouce... :) Svět je malý... A pak jsem se naposled vydala do centra, naposled jsem vystoupila na vlakáči na Piccadilly, naspoled se prošla po Piccadilly Gardens (které byly v obležení slunce chtivých Angličanů), naposled jsem se vydala směrem k China Town a ke Gay Village... Naposled... Naposled? :) Snad ne... :) A je po všem... Přesně si pamatuju, jak jsem si v knihovně u těch počítačů "na stojáka" v hale otevřela mail, kde mi psali, že mě vybrali... Jak jsem to řekla našim, Jakubovi... všem... :) Řekla jsem svojí milované sestřičce, ať mi zavolá mamku, že jí chci něco říct... a Markéta na to... "Proboha, kam chceš zase jet!" :) :) :) :) :) :,-) Tak kam příště? :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat