Goodbye

Je to tady... Odjíždím... :) Bylo to hezký a možná toho bylo dost :)

York

Bylo tam krásně... Mrkněte na fotky :)

Posledních pár hodin...

Zítra ve 14:40 odlítám... Po 139 dnech strávených tady, v Salfordu, daleko od rodiny, od Jakuba, od Fidíků, Leníků, Barbůrků, Petíků... Zpátky domů... Domů... A jestli se mi chce? Nevím... Pamatuju si, jak jsme s Eli v březnu počítaly, "jak dlouho ještě"... Když na začátku května odjížděly první Erasmáci, tak mi došlo, že za chvíli taky odjedu... A když 25. odletěla Anička, tak jsem zjistila, že už mi zbývá sakra málo času... A když jsem se dneska v pět ráno nedobrovolně vzbudila díky aktivním a rozhádaným čejkám, už jsem nechtěla spát, abych toho co nejvíc stihla... A byla jsem hrozně naštvaná, když jsem se v osm vzbudila... A protože jsem toho měla hodně na zařizování, začala jsem svěže a akčně (což mě opustilo, když jsem cestou na poštu propotila první tričko)... Poslání peřin domů by mě díky rozměru krabice stálo 35 liber... Tak jsem je dala charitě... Pošlou je do Afghánistánu nebo do Číny... A byla tam paní, jejíž tatínek sloužil u RAF a jeho nejlepší kamarád byl z Olomouce... :) Svět je malý... A pak jsem se naposled vydala do centra, naposled jsem vystoupila na vlakáči na Piccadilly, naspoled se prošla po Piccadilly Gardens (které byly v obležení slunce chtivých Angličanů), naposled jsem se vydala směrem k China Town a ke Gay Village... Naposled... Naposled? :) Snad ne... :) A je po všem... Přesně si pamatuju, jak jsem si v knihovně u těch počítačů "na stojáka" v hale otevřela mail, kde mi psali, že mě vybrali... Jak jsem to řekla našim, Jakubovi... všem... :) Řekla jsem svojí milované sestřičce, ať mi zavolá mamku, že jí chci něco říct... a Markéta na to... "Proboha, kam chceš zase jet!" :) :) :) :) :) :,-) Tak kam příště? :)

Imperial War Museum North ANEB Ještě jednou Salford Quays

Dneska od rána svítilo sluníčko a do odpoledne bylo 17 stupňů. Asi začínám být po anglicku otužilá, protože jsem si kolem jedné vyrazila do Salford Quays do Imperial War Museum North jen v tričku na ramínka a zima mi nebyla (ale jen do chvíle, než jsem zjistila, že v batohu nemám tu mikinu, o které jsem si byla jistá, že ji tam mám). Ani mě tak nezajímalo nějaké muzeum, respektive mě nezajímalo to, co je uvnitř (slyšela jsem, že je to o ničem), ale zajímala mě ta budova...

Ale od začátku... Salford Quays (čte se kís s přídechem po k), tedy salfordské přístaviště, už není zapáchající a rozpadávající částí města s nechvalnou pověstí, jak tomu bylo dřív, ale luxusní čtvrtí... Luxusní byty, kanceláře, restaurace, obchody... Luxusní lidé v luxusních oblecích a kostýmcích, vedle kterých jsem si v tričku z Primarku připadala jako Popelka... :) Je to sice umělé, ale dneska se mi tam líbilo...

Doky se otevíraly v roce 1894 za královny Viktorie. Od 40. let začaly upadat a v letech 60. už byly k ničemu... Na přestavbu se nehodily, protože byly na požadavky doby příliš malé, a tak chátraly... až v roce 1982 byly oficiálně uzavřeny a od roku 1985 se začaly přebudovávat... A pořád se tam ještě staví... :) A to rozvržení je hrozně zajímavé... :)

Součástí areálu je i Imperial War Museum North. Expozice opravdu nebyla nic moc, ale ta budova je... nevím, jestli se mi líbí, nebo nelíbí, a to mě na ní asi tak přitahuje :)) Takže... Muzeum otevřelo 5. července 2002, budova byla navržená architektem Danielem Libeskindem a stála 28 milionů liber. Přečetla jsem si, že ta budova je Zeměkoule rozpadená na tři kusy - vodu, vzduch a zemi.

Nevím, co víc napsat... :) Snad jen se pochlubit, že už vím, co dělá ten most, o kterém jsem psala v minulém článku o Quays... Jezdí nahoru... :) Ale bohužel jsem to neviděla... Jen tam stálo pár kluků a měli nachystané kamery, tak jsem si tam taky stoupla, a když se dlouho nic nedělo, tak jsem se zeptala :D A taky jsem potkala labutě, co se zobákem škrabaly v zadní části těla... no... prasata... :D Na tom videu to ale bohužel není :(

Večer ještě vyberu nějaké fotky... :) A teď si jdu natáhnout nohy, protože mě zatraceně bolí... :)

Vítejte na západě...

Za šest dnů se vracím domů a pár lidí se mě ptalo, jací vlastně ti Britové jsou... Asi to nebude moc objektivní, možná to nebude vůbec objektivní, ale chtěla bych napsat, že Britové jsou konzumenti... Jo, ať žije konzumní společnost! Vítejte v konzumním světě...

Tak třeba teď se všichni stěhují pryč... Protože tady na kolejích tráví převážnou část roku (tady není zvykem jezdit každý víkend domů - za rodinou se jezdí o Vánocích a Velikonocích), mají to tady pěkně zabydlené... Krásné povlečení, povlaky, přehrávače, televize, o počítačích nemluvím... V kuchyni nádherné kvalitní nádobí, spousty jídla v konzervách a v mražáku (ano, tady když vaříte, tak ohříváte něco z konzervy nebo něco rozmražujete)... A co se s těma věcma stane, když se stěhují pryč? Peřiny do kontejneru. Televize a přehrávače si odvážejí (jen někdo ze sousedního domu vyhodil z okna dvě televize, které se rozmlátily), ale toastery a varné konvice zůstávají a pak letí do koše... Nádobí? Do popelnice. Jídlo? Do koše. Připálíte hrnec? Do kontejneru s ním... Ramínka? Zrcadlo? Do kontejneru už se to nevešlo a ten, co stojí u vedlejšího domu asi pět metrů od toho našeho, že je moc daleko? No jasně... Tak se to nechá vedle kontejneru... Lampy? No kam jinam, než do kontejneru... Přece to nepovezou domů, aby to mohli ještě třeba další rok použít? A to pro ně pro všechny přijel někdo autem... Tady je prostě všechno na jedno použití a je to škoda... Vlastně... ne jen škoda, přijde mi to nenormální...

Když jdete po městě, tak si nejde nevšimnout asi 18-letých maminek (ano, ať žije západ!!!), které jednou rukou táhnou kočárek s dvouletým dítětem, ve druhé mají cigaretu a pod šatama obrovský břicho... A to není ojedinělý obrázek... No a samotné britské děti? Oh my God! Never ever! Fracci rozmazlení, co můžou všechno... Jo jo... svět spěje k lepšímu... :D

A taky... jak jsem tady tak před měsícem psala o tom, jak jsem se střetla s pitbulem... V Británii platí přísný zákaz nosit na veřejnosti zbraně, a tak si to kompenzují těma bojovýma plemenama, které nechávají pobíhat volně po parcích... No, nevím... ale u nás, u nás v Čechách a na Moravě, si připadám mnohem bezpečněji, i když vím, že tam může být nějaký psychopat s pistolí nebo s nožem... Ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že šance potkat u nás psychopata, který vás pobodá nebo postřelí případně zabije, je menší, než šance, že potkáte rozzuřeného pitbula v Anglii...

No jo... to jen tak... k chvilkovému zamyšlení... doufám, že to u nás nebude za pár let vypadat taky tak... :( Asi bude... :((((((

Liverpool

V neděli jsem se jela podívat do Liverpoolu, nebo Culture Capital 2008. Město Brouků... Vloni oslavil Liverpool 800. narozeniny (docela mládě, jen o chvilku starší, než má rodná víska) :) ... Letos je zase Liverpool světovým městem kultury (investovali asi dvě miliardy a stojí to za to!).

Liverpool byl založen roku 1207, ale v 16. století měl pořád jen kolem pěti set obyvatel. Na konci 18. století už Liverpool kontroloval asi 41 % evropského a 80 % britského obchodu s otroky. Na začátku 19. století Liverpoolem protékalo asi 40 % peněz z veškerého britského obchodu a v roce 1830 to byl Liverpool a Manchester, kde byla zavedená první meziměstská vlaková osobní doprava. Do roku 1851 byla čtvrtina obyvatelstva irské národnosti a dodnes se v Liverpoolu mísí národnosti z celého světa. Od druhé světové války to šlo s Liverpoolem ke dnu, populace se snížila z 850.000 asi na 450.000. Spolu s úpadkem průmyslu od poloviny 70. let a po celá léta 80. se rapidně zvýšila nezaměstnanost (v Liverpoolu byla nejvyšší v zemi). Od let devadesátých se Liverpool vzpamatovává, řekla bych, že už se vzpamatoval, a je to moc hezké město. Byla jsem varovaná, že je to podobný hnus jako Manchester, ale není. Manchester taky není hnusný. :) Ale čeho je moc, toho je příliš :)

A co mě tak uchvátilo? Nejdřív Walker Art Gallery, tam 15 sálů se stálou expozicí od středověku až do současnosti a pak několik sálů speciální expozice s názvem Umění v období páry (Art in the Age of Steam). Po tom, co jsem si prohlídla Rembrandta, Rubense, Pre-Raphaelites, Turnera, Constabla, Rossettiho, Moneta, Degase, Seurata, Sickerta, Rodina nebo Spencera, šla jsem na speciální expozici Bena Johnsona - jak vidí Liverpool a další světová města jako Hong-Kong nebo Zurich a na to období páry. Ty obrazy byly dokonalé. Stopovaly parní lokomotivy a vlaky atd. od průmyslové revoluce. Byly tam obrazy americké přírody, jak jí projíždí vlak, Mexiko, Británie (samozřejmě), Itálie, Francie, Španělsko, Čína... Byly ta akty ve vlacích, byla tam opuštěná nádraží, bylo to krásné... Víc než Monetovy krásky se mi líbila ta příroda... Byl tam jeden obraz, jezero, brzy ráno, svítalo, nad tím jezerem se vznášela pára a přes jezero vedl krásný cihlový most a přes něj jel parní vlak... Bylo to nádherné :) A taky byl krásný impresionismus. Futurismus byl trošku divný (ale ten se mi nikdy nelíbil) a ty akty byly úchylné... Ale co naděláte... Umění mě včera holt dostalo :)

Z galerie jsem zamířila do Liverpool World Museum. Proč z galerie do muzea? Jednoduchá odpověď: Lilo a lilo... Jako z konve. Asi jako ve filmu Na samotě u lesa. A Kemr to komentoval slovy: "A chč*je a chč*je." Ještě v pátek večer předpovídali sluníčko a 23 stupňů. V sobotu odpoledne už ale předpovídali déšť a déšť :) A počasí nezklamalo... Tak proto jsem si koupila celodenní jízdenku a prolízala muzea a galerie :)

Zpátky k World Museum. Budova (stejně jako budovy knihovny a Walker Art Gallery) impozantní:

Walker Art Gallery, vedle je vidět kousek kulaté knihovny

Vždyť víte, že se mi takové budovy líbí. Muzeum bylo zvenku podobné galerii, ale uvnitř... hypermoderní... Uvnitř se mi nelíbilo... Bylo to tam ze skla a železa (nebo co to bylo za kov :))), s výtahy... Nene... Najednou ta budova ztratila svou krásu. V prvním patře bylo akvárko, to bylo moc hezký. Ale tlačily se tam davy uječených britských spratků (to nejsou děti... to jsou spratci...), takže jsem se nemohla pořádně podívat :) Ve druhém patře byla expozice příroda a taky hmyz... Fuj...

Fakt to bylo fuj... Tam jsem to prolítla, ani jsem pořádně nekoukala, bylo to nechutné :) (znáte mě...) :) Ve třetím patře byla zajímavá expozice artefaktů z Asie, Afriky, Ameriky a Oceánie a taky vývoj západních civilizací (Egypt - je to západní civilizace???, Řecko, Řím a samozřejmě Anglo-Sasové). Čtvrté patro bylo domovem čtyř koster dinosaurů a dalších fosílií (tohle nemůžu komentovat... radši :)))) ...), ale i ukázkou života v deštných pralesech. V pátem patře pak bylo planetárium a expozice vesmír a čas... Tam jsem zjistila, že lístky do planetária se vyzvedávají dole na recepci... Ale pak jsem si uvědomila, že mě to muzeum celkem zklamalo a že už tam nechci ztrácet čas, a vydala jsem se do doků.

Koupila jsem si celodenní jízdenku na bus po centru Liverpoolu a jela :) (ehm... Docela jsem se tam pohádala s tou paní u pokladny, ona totiž odmítla uznat ISICa jako prokázání toho, že jsem student, i ID card z Uni of Salford, protože tam nebylo datum zahájení a ukončení platnosti, takže jsem byla nucená si koupit normální jízdné... ne, že by mi šlo o tu libru padesát, kterou bych ušetřila, ale šlo o mé zásady... Když už každý rok platím ty dvě stovky za ISICa, tak chci výhody, na které mám právo!!! :))))) Ehm... To ale, jak se později ukázalo, nebyl jediný problém s integrovaným dopravním systémem města Liverpool...

Takže doky... Opravené, krásné... Liverpool waterfront (pobřeží) je součásti UNESCa... A má proč být... Podívejte se sami... http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/Liverpool_Waterfront_by_Night.jpg. Juuuu :) Nejznámější jsou Albert Docks, kde je největší koncentrace památek prvního stupně v Británii. Pear Head se říká třem budovám: Royal Liver Building z roku 1911, Cunar Building z roku 1916 a Port of Liverpool Building z roku 1907.

Foceno od Maritime Museum

Pak jsem zamířila do Merseyside Maritime Museum a International Slavery Museum (to už jsem věděla, že mé tenisky nejsou nepromokavé a jednu jsem dokonce "vykoupala" v pěkně hluboké kaluži, takže mě to už moc nebavilo... :) ...). Byla tam expozice o Titaniku, stavění lodí, životě na moři, druhé světové válce... Docela mě to zklamalo (včetně muzea otroctví), ale to se dá přičítat i těm promočeným botám...

Cestou na autobus jsem obešla doky, vyfotila si Beatles Story, kam jsem se po návštěvě katedrál a St. Geoge's Hall chtěla podívat (měli tam až do sedmi :) ...). Ještě, že jsem si to vyfotila, protože to bylo jediné místo, kde jsem se setkala s Beatles... Vlastně ne... Ještě na autobusech... Už jsem psala, že mě místní dopravce pěkně vytočil... Byly skoro čtyři a pěkně lilo... Utíkala jsem teda na zastávku. Tam byl divný vzkaz, že tato zastávka je mimo provoz. A autobus S1, který byl "můj", tam opravdu nezastavil, ani když jsem na něj "mávala"... Šla jsem na další zastávku... Taky mimo provoz... A když jsem přišla ke třetí zastávce, a přečetla si "out of order", vypravila jsem ze sebe jedno nehezké české slůvko... Naštěstí byl poblíž pán, který tam koordinoval dopravu. Vysvětlil mi, že se to tam teď přestavuje a že ty autobusy tam nejezdí. Zeptala jsem se tedy, kam jezdí... Poslal mě asi kilák daleko, že tam je zastávka. Tou dobou už nepršelo, ale boty jsem měla promočené, hladová a s nedostatkem kofeinu... Co dělat... V mp3 přehrávači jsem si našla techno (které tam asi zůstalo po ségře, když si ho jednou půjčila) a vydala jsem se na cestu... Ta zastávka byla taky mimo provoz, ale bylo tam napsané, že ten bus jede od Queen's Wharf... Našla jsem to na mapě a vydala se tam. Projel jeden autobus, neviděla jsem číslo a navíc jel v protisměru... Neřešila jsem to. Pak už měl jet ten můj... Projel další autobus v protisměru... číslo S1... Došlo mi, že asi jezdí "jinak" a že to prostě nikde není napsané... Naštěstí jezdil každých 10 minut... Tím "hledáním" jsem strávila hodinu... Díky tomu už jsem se nestihla vrátit do Beatles story ani do Cavern Quarter :(

Ale popojedem, ke katedrálám. V Liverpoolu jsou dvě impozantní (to slovo používám nějak často...). Jedna historicky se tvářící a jedna postmoderní :) Ta anglikánská, Liverpool Cathedral, je největší katedrálou v Británii. Začali ji stavět v roce 1904 a dokončena byla v roce 1978. Do Metropolitan Cathedral (té římsko-katolické) jsem se už bohužel nedostala... Ale její budova je... No... Posuďte sami :)

Liverpool Cathedral

Liverpool Metropolitan Cathedral

Podívala jsem se do Čínské čtvrti (přijde mi hezčí než ta v Manchesteru), na University of Liverpool (ošklivka oproti Uni of Salford nebo Uni of Manchester :))), taky na budovy divadel a dalších galerií a muzeí... Všude už totiž bylo zavřeno :( A tak jsem si aspoň nafotila, když ne prohla uvnitř, i St. George's Hall, obrovitánskou budovu z poloviny 19. století, která je pod ochranou UNESCa.

Už bylo po sedmé, v půl osmé mi jel autobus, a tak jsem se pomalu přesunula na nádraží. Začínalo pršet, začala být zima, a tak mi to snad ani nepřišlo líto. Jen jsem si cestou zpátky ještě s jednou Francouzkou zanadávala na ten úžasný autobusový informační systém... Ona ale uvázla skoro na dvě hodiny... :) Takže... Jaký byl Liverpool? Bez Brouků... (pokud nepočítám ty ve World Museum). :)

Piccadilly Gardens

Je docela velká, většinou zatravněná plocha uprostřed Manchesteru, z jedné strany ohraničená Market Street (business zóna) a z druhé strany Nothern Quarter (neboli N4 neboli centrum alternativního umění zapsané na čekací list UNESCa). V letech 2001 - 2002 Piccadilly prošlo úpravama (prý k lepšímu).

Piccadilly je, jak už víte z mého předchozího příspěvku, taky největší vlakové nádraží v Manchesteru (a pokud se nepočítají ta londýnská, tak po Glasgow druhé největší v Anglii s 92 % spokojených zákazníků :))) To by se u nás nestalo :)))) ...), ale i něco jako centrum lokální autobusové dopravy (z Piccadilly se dostanete téměř všude :) A když se ztratíte, stačí se dostat zase na Piccadilly :)).

Piccadilly je taky tzv. meeting place, každý ví, kde je, po ruce obchody i restaurace a kavárny, kousek od Manchester Eye (to ruské kolo :)), kousek od všeho. Rušné místo, když je hezky nebo aspoň neprší, klidné a vylidněné, když leje, jako včera dopoledne, když jsem si byla vyfotit královnu Viktorii. :) Budovy kolem jsou z dob průmyslové revoluce i hypermoderní. Spousta je jich na seznamu britských národních památek (většinou jako památky druhého stupně významu, první stupeň je ten nej) :) Soch je tam taky plno... Taky druhá třída, i chudák královna Viktorie :) Posuďte sami:

Zajímavá neděle

Včerejšek byl plný zajímavých zážitků. Tak třeba jsem si k obědu smažila palačinky, které se mi extrémně povedly a byly tak dobré, že jsem je k večeři dorazila, a už dnes mám na ně zase chuť. Taky jsem naházela a umyla asi pět várek toho nechutného špinavého nádobí (v gumových rukavicích, samozřejmě...), které bylo v levém rohu kuchyňské linky. Už se tam kupí nové. Až to jednou nezvládnu, tak se slečny budou divit...

Odpoledne jsem jela na kafčo s bývalým spolužákem ze základky, nebo jo... z béčka... no... :) s Peťou Nedbalcem. Asi před dvěma týdny jsem se totiž dověděla, že je v Manchesteru, tak jsem mu hned psala :) Je tady o týden dýl než já. No jo, země je nejen kulatá. Měli jsme sraz na Piccadilly, což jsou zkráceně Piccadilly Gardens (zahrady). Je tam několik soch, vévodí jim ale tlustá a šedivá socha jinak úctyhodné královny Viktorie. Ještě se tam určitě zajedu podívat, takže se dočkáte i fotek (včera jsem vybíhala hodně narychlo a foťák zůstal na stole :( ...). Peťa byl hrozně překvapený, že jsem ještě nebyla v Arndale. A tak mě vzal na prohlídku :)

Arndale Centre, nebo zkráceně Arndale, je největší nákupní centrum v Británii, které se nachází v centru. Začalo se stavět už v 60. letech, ale při bombových útocích IRA v roce 1996 bylo srovnáno se zemí. Znovu otevřeno bylo v roce 2005. Nově postavené, třípodlažní, obrovské (130 060 m2) a drahé :) ... plný nejen obchodů, ale i restaurací a kaváren.

Zapadli jsme do Starbucks, kde dělají to nejnapěnější kapučíno, latté a vlastně cokoliv :) A ještě to všechno podávají ve velkých bílých hrnečcích (ne v šálcích, ale v hrnečcích) s velkým uchem, na kterých je jejich zelené logo. A ta pěna... :) hmmmm :)

Na zpáteční cestě, jela jsem vlakem, se mi přihodilo něco zvláštního :) Nevšimla jsem si, že mé spojení z Manchester Piccadilly na Salfrod Crescent je přes Bolton. Jen pro představu, Piccadilly je asi uprostřed Manchesteru, na Crescent je to asi 10 minut směrem na západ a do Boltonu je to 10 minut pres Crescent a pak dalších asi 10 minut na sever. Takže jsem místo 10 minut jela 20 do Boltonu a 10 zpátky na Crescent. Úplně jsme se zhrozila, když ten vlak v Crescentu nezastavil a zděšeně se ptala průvodčího... ten se ale jenom usmál a vysvětlil mi, že stačí, když vystoupím v Boltonu, přejdu na první nástupiště a pak nastoupím na vlak směr Crescent, který jede asi pět minut po příjezdu vlaku, ve kterém jsem byla... Říkala jsem si, že jsem blbá, a tak jsem se v Boltonu ptala velmi příjemného výpravčího (plešoun jeden slizský), jestli si budu muset kupovat novou jízdenku. Řekl, že to je v pořádku. Tak jsem se aspoň utěšovala, že i přesto, že jsem blbá, tak aspoň nepotřebuju novou jízdenku... Až třetí člověk, průvodčí ve vlaku na Crescent, mi vysvětlil, že tohle je regulérní spojení. Takže, pokud to přeženu, tak je to jako vlakem z Prahy do Olomouce přes Brno... Ehm... :) A pak že České dráhy se chovají nelogicky :)

Moje nové žabky v Manchester Museum.

Uplynuly přesně dva týdny od mého posledního příspěvku o "nicnedělání"... Za ty dva týdny jsem zvládla napsat velmi bídnou esej, která byla opravdu velmi velmi velmi bídná, což bych chtěla zdůraznit. Nic dalšího jsem nestihla... Žádný výlet, žádné zajímavé fotky, prostě nic... Až dnes...

Znáte ten pocit, když si koupíte něco nového a chcete to nosit, ale nejde to, protože je zima a prší a to, co jste si koupili, je vyloženě letní? Tak to se mi taky stalo... Minulý pátek jsem si koupila letní trička a žabky. Krásné pohodlné žabulky, chodila jsem v nich po domě, ani náznak po tom, že by mohly způsobit puchýř... Dnes se konečně oteplilo, vysvitlo sluníčko a já jsem se ve svých nových žabkách a tričku na ramínka vypravila do Manchesteru do knihovny a do Manchester Museum, které sídlí vedle University of Manchester na Oxford Road (už jsem o ní psala, bylo tam rozloučení s Ondrou... :)). Celou dobu jsem si botičky vychvalovala a užívala, až na zpáteční cestě, na přechodu pro chodce naproti muzea, mě začaly tlačit. Levá noha, respektive část mezi ukazováčkem a palcem levé nohy, mi začala odumírat. Naštěstí jsem ale bývalá skautka a heslo skautů je: "Buď připraven!" a já jsem opravdu připravena byla. V batůžku jsem si nesla tenisky. Stalo se ale něco, s čím jsem nepočítala - nebylo si je KDE přezout... A tak jsem dopajdala až před knihovnu, může to být tak kilometr, ale přišlo mi to jako vzdálenost mezi Prahou a Pekingem... Nenáviděla jsem se, proklínala toho, kdo ty boty ušil, a toho, kdo mi nakukal, abych si je vzala (byla jsem to já)... Před knihovnou jsem žabky vyzula (mezitím už se mi začal dělat puchýř i na pravé noze), natáhla ponožky a tenisky, postavila se a sedla si zpátky, protože mi došlo, že ještě to nepůjde... Kluci, co seděli kousek ode mě, měli fakt divadlo, bavili se a smáli (taky byli v žabkách a doufám, že mají víc puchýřů, než já!!!)... Ale pak už mi bylo všechno jedno, nožičky si zvykly a bylo mi fajn... Už si ani nepamatuju jak, ale dopajdala jsem se až na Castle Irwell, Anička, která zítra ráno odlítá, mi udělala k obědu pizzu a otevřely jsme si každá vynikající Stellu, a tak jsem teď hezky ospalá a je mi dobře a nožičky mám jako v pokojíčku :)

Na začátku jsem se zmínila o tom, že jsem šla do muzea. Na webu slibovali jednu z největších egyptologických sbírek na území Británie a úžasné interaktivní výstavy, takže jsem se těšila... Byla jsem ale docela zklamaná... Toho Egypta tam zase tak moc nebylo a vycpaná zvířata mě nijak nefascinují...

Jen bych chtěla napsat něco o Lindow Man, o kterém mé kolegyňky anglistky jistě četly ve skriptech drahého Jarouška Peprníka... V roce 1983 byla v bažině / rašeliništi poblíž Chesteru objevena hlava ženy. Na to se muž, který žil nedaleko, přiznal k vraždě manželky, která byla nezvěstná od roku 1960. A protože to byl smolař, tak se nakonec ukázalo, že ta nalezená hlava je asi 1800 let stará. V roce 1984 se v těch bažinách / rašeliništích našlo i celkem zachovalé tělo muže (včetně kůže, bylo totiž přírodně zakonzervované), který žil asi 300 let před začátkem našeho letopočtu. A na toho pána jsem se v tom muzeu podívala... :) Doufám, že mě nebude strašit ve snech, protože teď se mi zdají pěkně divoké a divné a strašidelné sny... :(

Takže to byl můj dnešní výlet do Manchesteru. Fotky dám brzo na rajče, ale za moc nestojí (všechno totiž bylo za sklem) a ten Lindow Man se vůbec fotit nesměl...

Proč nepíšu? Nic nedělám...

Pokud vás zajímá, proč jsem tak slibný rozjezd ze začátku května utnula, je to proto, že jsem dostala zadání otázek na poslední esej... ta témata jsou vážně na nic... Takže sedím u počítače nebo čtu tu druhou knížku, na kterou hodlám psát... Spálená ramena už jsou hnědoučká, krásňoučká, výsledek ale docela hodně narušuje to, že jsem měla tričko, které bych popsala jako něco mezi bez rukávů a na ramínka :D Anglání pořád sedí na trávníku, taky bych seděla, ale když musím sedět u počítače... :( Hokej taky nevidím, protože ho tu nedávají... :( Takže jen čtu na netu... Dneska to byly nervy :( To je asi tak vše... :) Až se něco stane, tak se zase ozvu :)