Goodbye

Je to tady... Odjíždím... :) Bylo to hezký a možná toho bylo dost :)

York

Bylo tam krásně... Mrkněte na fotky :)

Posledních pár hodin...

Zítra ve 14:40 odlítám... Po 139 dnech strávených tady, v Salfordu, daleko od rodiny, od Jakuba, od Fidíků, Leníků, Barbůrků, Petíků... Zpátky domů... Domů... A jestli se mi chce? Nevím... Pamatuju si, jak jsme s Eli v březnu počítaly, "jak dlouho ještě"... Když na začátku května odjížděly první Erasmáci, tak mi došlo, že za chvíli taky odjedu... A když 25. odletěla Anička, tak jsem zjistila, že už mi zbývá sakra málo času... A když jsem se dneska v pět ráno nedobrovolně vzbudila díky aktivním a rozhádaným čejkám, už jsem nechtěla spát, abych toho co nejvíc stihla... A byla jsem hrozně naštvaná, když jsem se v osm vzbudila... A protože jsem toho měla hodně na zařizování, začala jsem svěže a akčně (což mě opustilo, když jsem cestou na poštu propotila první tričko)... Poslání peřin domů by mě díky rozměru krabice stálo 35 liber... Tak jsem je dala charitě... Pošlou je do Afghánistánu nebo do Číny... A byla tam paní, jejíž tatínek sloužil u RAF a jeho nejlepší kamarád byl z Olomouce... :) Svět je malý... A pak jsem se naposled vydala do centra, naposled jsem vystoupila na vlakáči na Piccadilly, naspoled se prošla po Piccadilly Gardens (které byly v obležení slunce chtivých Angličanů), naposled jsem se vydala směrem k China Town a ke Gay Village... Naposled... Naposled? :) Snad ne... :) A je po všem... Přesně si pamatuju, jak jsem si v knihovně u těch počítačů "na stojáka" v hale otevřela mail, kde mi psali, že mě vybrali... Jak jsem to řekla našim, Jakubovi... všem... :) Řekla jsem svojí milované sestřičce, ať mi zavolá mamku, že jí chci něco říct... a Markéta na to... "Proboha, kam chceš zase jet!" :) :) :) :) :) :,-) Tak kam příště? :)

Imperial War Museum North ANEB Ještě jednou Salford Quays

Dneska od rána svítilo sluníčko a do odpoledne bylo 17 stupňů. Asi začínám být po anglicku otužilá, protože jsem si kolem jedné vyrazila do Salford Quays do Imperial War Museum North jen v tričku na ramínka a zima mi nebyla (ale jen do chvíle, než jsem zjistila, že v batohu nemám tu mikinu, o které jsem si byla jistá, že ji tam mám). Ani mě tak nezajímalo nějaké muzeum, respektive mě nezajímalo to, co je uvnitř (slyšela jsem, že je to o ničem), ale zajímala mě ta budova...

Ale od začátku... Salford Quays (čte se kís s přídechem po k), tedy salfordské přístaviště, už není zapáchající a rozpadávající částí města s nechvalnou pověstí, jak tomu bylo dřív, ale luxusní čtvrtí... Luxusní byty, kanceláře, restaurace, obchody... Luxusní lidé v luxusních oblecích a kostýmcích, vedle kterých jsem si v tričku z Primarku připadala jako Popelka... :) Je to sice umělé, ale dneska se mi tam líbilo...

Doky se otevíraly v roce 1894 za královny Viktorie. Od 40. let začaly upadat a v letech 60. už byly k ničemu... Na přestavbu se nehodily, protože byly na požadavky doby příliš malé, a tak chátraly... až v roce 1982 byly oficiálně uzavřeny a od roku 1985 se začaly přebudovávat... A pořád se tam ještě staví... :) A to rozvržení je hrozně zajímavé... :)

Součástí areálu je i Imperial War Museum North. Expozice opravdu nebyla nic moc, ale ta budova je... nevím, jestli se mi líbí, nebo nelíbí, a to mě na ní asi tak přitahuje :)) Takže... Muzeum otevřelo 5. července 2002, budova byla navržená architektem Danielem Libeskindem a stála 28 milionů liber. Přečetla jsem si, že ta budova je Zeměkoule rozpadená na tři kusy - vodu, vzduch a zemi.

Nevím, co víc napsat... :) Snad jen se pochlubit, že už vím, co dělá ten most, o kterém jsem psala v minulém článku o Quays... Jezdí nahoru... :) Ale bohužel jsem to neviděla... Jen tam stálo pár kluků a měli nachystané kamery, tak jsem si tam taky stoupla, a když se dlouho nic nedělo, tak jsem se zeptala :D A taky jsem potkala labutě, co se zobákem škrabaly v zadní části těla... no... prasata... :D Na tom videu to ale bohužel není :(

Večer ještě vyberu nějaké fotky... :) A teď si jdu natáhnout nohy, protože mě zatraceně bolí... :)

Vítejte na západě...

Za šest dnů se vracím domů a pár lidí se mě ptalo, jací vlastně ti Britové jsou... Asi to nebude moc objektivní, možná to nebude vůbec objektivní, ale chtěla bych napsat, že Britové jsou konzumenti... Jo, ať žije konzumní společnost! Vítejte v konzumním světě...

Tak třeba teď se všichni stěhují pryč... Protože tady na kolejích tráví převážnou část roku (tady není zvykem jezdit každý víkend domů - za rodinou se jezdí o Vánocích a Velikonocích), mají to tady pěkně zabydlené... Krásné povlečení, povlaky, přehrávače, televize, o počítačích nemluvím... V kuchyni nádherné kvalitní nádobí, spousty jídla v konzervách a v mražáku (ano, tady když vaříte, tak ohříváte něco z konzervy nebo něco rozmražujete)... A co se s těma věcma stane, když se stěhují pryč? Peřiny do kontejneru. Televize a přehrávače si odvážejí (jen někdo ze sousedního domu vyhodil z okna dvě televize, které se rozmlátily), ale toastery a varné konvice zůstávají a pak letí do koše... Nádobí? Do popelnice. Jídlo? Do koše. Připálíte hrnec? Do kontejneru s ním... Ramínka? Zrcadlo? Do kontejneru už se to nevešlo a ten, co stojí u vedlejšího domu asi pět metrů od toho našeho, že je moc daleko? No jasně... Tak se to nechá vedle kontejneru... Lampy? No kam jinam, než do kontejneru... Přece to nepovezou domů, aby to mohli ještě třeba další rok použít? A to pro ně pro všechny přijel někdo autem... Tady je prostě všechno na jedno použití a je to škoda... Vlastně... ne jen škoda, přijde mi to nenormální...

Když jdete po městě, tak si nejde nevšimnout asi 18-letých maminek (ano, ať žije západ!!!), které jednou rukou táhnou kočárek s dvouletým dítětem, ve druhé mají cigaretu a pod šatama obrovský břicho... A to není ojedinělý obrázek... No a samotné britské děti? Oh my God! Never ever! Fracci rozmazlení, co můžou všechno... Jo jo... svět spěje k lepšímu... :D

A taky... jak jsem tady tak před měsícem psala o tom, jak jsem se střetla s pitbulem... V Británii platí přísný zákaz nosit na veřejnosti zbraně, a tak si to kompenzují těma bojovýma plemenama, které nechávají pobíhat volně po parcích... No, nevím... ale u nás, u nás v Čechách a na Moravě, si připadám mnohem bezpečněji, i když vím, že tam může být nějaký psychopat s pistolí nebo s nožem... Ale na druhou stranu jsem přesvědčená, že šance potkat u nás psychopata, který vás pobodá nebo postřelí případně zabije, je menší, než šance, že potkáte rozzuřeného pitbula v Anglii...

No jo... to jen tak... k chvilkovému zamyšlení... doufám, že to u nás nebude za pár let vypadat taky tak... :( Asi bude... :((((((

Liverpool

V neděli jsem se jela podívat do Liverpoolu, nebo Culture Capital 2008. Město Brouků... Vloni oslavil Liverpool 800. narozeniny (docela mládě, jen o chvilku starší, než má rodná víska) :) ... Letos je zase Liverpool světovým městem kultury (investovali asi dvě miliardy a stojí to za to!).

Liverpool byl založen roku 1207, ale v 16. století měl pořád jen kolem pěti set obyvatel. Na konci 18. století už Liverpool kontroloval asi 41 % evropského a 80 % britského obchodu s otroky. Na začátku 19. století Liverpoolem protékalo asi 40 % peněz z veškerého britského obchodu a v roce 1830 to byl Liverpool a Manchester, kde byla zavedená první meziměstská vlaková osobní doprava. Do roku 1851 byla čtvrtina obyvatelstva irské národnosti a dodnes se v Liverpoolu mísí národnosti z celého světa. Od druhé světové války to šlo s Liverpoolem ke dnu, populace se snížila z 850.000 asi na 450.000. Spolu s úpadkem průmyslu od poloviny 70. let a po celá léta 80. se rapidně zvýšila nezaměstnanost (v Liverpoolu byla nejvyšší v zemi). Od let devadesátých se Liverpool vzpamatovává, řekla bych, že už se vzpamatoval, a je to moc hezké město. Byla jsem varovaná, že je to podobný hnus jako Manchester, ale není. Manchester taky není hnusný. :) Ale čeho je moc, toho je příliš :)

A co mě tak uchvátilo? Nejdřív Walker Art Gallery, tam 15 sálů se stálou expozicí od středověku až do současnosti a pak několik sálů speciální expozice s názvem Umění v období páry (Art in the Age of Steam). Po tom, co jsem si prohlídla Rembrandta, Rubense, Pre-Raphaelites, Turnera, Constabla, Rossettiho, Moneta, Degase, Seurata, Sickerta, Rodina nebo Spencera, šla jsem na speciální expozici Bena Johnsona - jak vidí Liverpool a další světová města jako Hong-Kong nebo Zurich a na to období páry. Ty obrazy byly dokonalé. Stopovaly parní lokomotivy a vlaky atd. od průmyslové revoluce. Byly tam obrazy americké přírody, jak jí projíždí vlak, Mexiko, Británie (samozřejmě), Itálie, Francie, Španělsko, Čína... Byly ta akty ve vlacích, byla tam opuštěná nádraží, bylo to krásné... Víc než Monetovy krásky se mi líbila ta příroda... Byl tam jeden obraz, jezero, brzy ráno, svítalo, nad tím jezerem se vznášela pára a přes jezero vedl krásný cihlový most a přes něj jel parní vlak... Bylo to nádherné :) A taky byl krásný impresionismus. Futurismus byl trošku divný (ale ten se mi nikdy nelíbil) a ty akty byly úchylné... Ale co naděláte... Umění mě včera holt dostalo :)

Z galerie jsem zamířila do Liverpool World Museum. Proč z galerie do muzea? Jednoduchá odpověď: Lilo a lilo... Jako z konve. Asi jako ve filmu Na samotě u lesa. A Kemr to komentoval slovy: "A chč*je a chč*je." Ještě v pátek večer předpovídali sluníčko a 23 stupňů. V sobotu odpoledne už ale předpovídali déšť a déšť :) A počasí nezklamalo... Tak proto jsem si koupila celodenní jízdenku a prolízala muzea a galerie :)

Zpátky k World Museum. Budova (stejně jako budovy knihovny a Walker Art Gallery) impozantní:

Walker Art Gallery, vedle je vidět kousek kulaté knihovny

Vždyť víte, že se mi takové budovy líbí. Muzeum bylo zvenku podobné galerii, ale uvnitř... hypermoderní... Uvnitř se mi nelíbilo... Bylo to tam ze skla a železa (nebo co to bylo za kov :))), s výtahy... Nene... Najednou ta budova ztratila svou krásu. V prvním patře bylo akvárko, to bylo moc hezký. Ale tlačily se tam davy uječených britských spratků (to nejsou děti... to jsou spratci...), takže jsem se nemohla pořádně podívat :) Ve druhém patře byla expozice příroda a taky hmyz... Fuj...

Fakt to bylo fuj... Tam jsem to prolítla, ani jsem pořádně nekoukala, bylo to nechutné :) (znáte mě...) :) Ve třetím patře byla zajímavá expozice artefaktů z Asie, Afriky, Ameriky a Oceánie a taky vývoj západních civilizací (Egypt - je to západní civilizace???, Řecko, Řím a samozřejmě Anglo-Sasové). Čtvrté patro bylo domovem čtyř koster dinosaurů a dalších fosílií (tohle nemůžu komentovat... radši :)))) ...), ale i ukázkou života v deštných pralesech. V pátem patře pak bylo planetárium a expozice vesmír a čas... Tam jsem zjistila, že lístky do planetária se vyzvedávají dole na recepci... Ale pak jsem si uvědomila, že mě to muzeum celkem zklamalo a že už tam nechci ztrácet čas, a vydala jsem se do doků.

Koupila jsem si celodenní jízdenku na bus po centru Liverpoolu a jela :) (ehm... Docela jsem se tam pohádala s tou paní u pokladny, ona totiž odmítla uznat ISICa jako prokázání toho, že jsem student, i ID card z Uni of Salford, protože tam nebylo datum zahájení a ukončení platnosti, takže jsem byla nucená si koupit normální jízdné... ne, že by mi šlo o tu libru padesát, kterou bych ušetřila, ale šlo o mé zásady... Když už každý rok platím ty dvě stovky za ISICa, tak chci výhody, na které mám právo!!! :))))) Ehm... To ale, jak se později ukázalo, nebyl jediný problém s integrovaným dopravním systémem města Liverpool...

Takže doky... Opravené, krásné... Liverpool waterfront (pobřeží) je součásti UNESCa... A má proč být... Podívejte se sami... http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c7/Liverpool_Waterfront_by_Night.jpg. Juuuu :) Nejznámější jsou Albert Docks, kde je největší koncentrace památek prvního stupně v Británii. Pear Head se říká třem budovám: Royal Liver Building z roku 1911, Cunar Building z roku 1916 a Port of Liverpool Building z roku 1907.

Foceno od Maritime Museum

Pak jsem zamířila do Merseyside Maritime Museum a International Slavery Museum (to už jsem věděla, že mé tenisky nejsou nepromokavé a jednu jsem dokonce "vykoupala" v pěkně hluboké kaluži, takže mě to už moc nebavilo... :) ...). Byla tam expozice o Titaniku, stavění lodí, životě na moři, druhé světové válce... Docela mě to zklamalo (včetně muzea otroctví), ale to se dá přičítat i těm promočeným botám...

Cestou na autobus jsem obešla doky, vyfotila si Beatles Story, kam jsem se po návštěvě katedrál a St. Geoge's Hall chtěla podívat (měli tam až do sedmi :) ...). Ještě, že jsem si to vyfotila, protože to bylo jediné místo, kde jsem se setkala s Beatles... Vlastně ne... Ještě na autobusech... Už jsem psala, že mě místní dopravce pěkně vytočil... Byly skoro čtyři a pěkně lilo... Utíkala jsem teda na zastávku. Tam byl divný vzkaz, že tato zastávka je mimo provoz. A autobus S1, který byl "můj", tam opravdu nezastavil, ani když jsem na něj "mávala"... Šla jsem na další zastávku... Taky mimo provoz... A když jsem přišla ke třetí zastávce, a přečetla si "out of order", vypravila jsem ze sebe jedno nehezké české slůvko... Naštěstí byl poblíž pán, který tam koordinoval dopravu. Vysvětlil mi, že se to tam teď přestavuje a že ty autobusy tam nejezdí. Zeptala jsem se tedy, kam jezdí... Poslal mě asi kilák daleko, že tam je zastávka. Tou dobou už nepršelo, ale boty jsem měla promočené, hladová a s nedostatkem kofeinu... Co dělat... V mp3 přehrávači jsem si našla techno (které tam asi zůstalo po ségře, když si ho jednou půjčila) a vydala jsem se na cestu... Ta zastávka byla taky mimo provoz, ale bylo tam napsané, že ten bus jede od Queen's Wharf... Našla jsem to na mapě a vydala se tam. Projel jeden autobus, neviděla jsem číslo a navíc jel v protisměru... Neřešila jsem to. Pak už měl jet ten můj... Projel další autobus v protisměru... číslo S1... Došlo mi, že asi jezdí "jinak" a že to prostě nikde není napsané... Naštěstí jezdil každých 10 minut... Tím "hledáním" jsem strávila hodinu... Díky tomu už jsem se nestihla vrátit do Beatles story ani do Cavern Quarter :(

Ale popojedem, ke katedrálám. V Liverpoolu jsou dvě impozantní (to slovo používám nějak často...). Jedna historicky se tvářící a jedna postmoderní :) Ta anglikánská, Liverpool Cathedral, je největší katedrálou v Británii. Začali ji stavět v roce 1904 a dokončena byla v roce 1978. Do Metropolitan Cathedral (té římsko-katolické) jsem se už bohužel nedostala... Ale její budova je... No... Posuďte sami :)

Liverpool Cathedral

Liverpool Metropolitan Cathedral

Podívala jsem se do Čínské čtvrti (přijde mi hezčí než ta v Manchesteru), na University of Liverpool (ošklivka oproti Uni of Salford nebo Uni of Manchester :))), taky na budovy divadel a dalších galerií a muzeí... Všude už totiž bylo zavřeno :( A tak jsem si aspoň nafotila, když ne prohla uvnitř, i St. George's Hall, obrovitánskou budovu z poloviny 19. století, která je pod ochranou UNESCa.

Už bylo po sedmé, v půl osmé mi jel autobus, a tak jsem se pomalu přesunula na nádraží. Začínalo pršet, začala být zima, a tak mi to snad ani nepřišlo líto. Jen jsem si cestou zpátky ještě s jednou Francouzkou zanadávala na ten úžasný autobusový informační systém... Ona ale uvázla skoro na dvě hodiny... :) Takže... Jaký byl Liverpool? Bez Brouků... (pokud nepočítám ty ve World Museum). :)

Piccadilly Gardens

Je docela velká, většinou zatravněná plocha uprostřed Manchesteru, z jedné strany ohraničená Market Street (business zóna) a z druhé strany Nothern Quarter (neboli N4 neboli centrum alternativního umění zapsané na čekací list UNESCa). V letech 2001 - 2002 Piccadilly prošlo úpravama (prý k lepšímu).

Piccadilly je, jak už víte z mého předchozího příspěvku, taky největší vlakové nádraží v Manchesteru (a pokud se nepočítají ta londýnská, tak po Glasgow druhé největší v Anglii s 92 % spokojených zákazníků :))) To by se u nás nestalo :)))) ...), ale i něco jako centrum lokální autobusové dopravy (z Piccadilly se dostanete téměř všude :) A když se ztratíte, stačí se dostat zase na Piccadilly :)).

Piccadilly je taky tzv. meeting place, každý ví, kde je, po ruce obchody i restaurace a kavárny, kousek od Manchester Eye (to ruské kolo :)), kousek od všeho. Rušné místo, když je hezky nebo aspoň neprší, klidné a vylidněné, když leje, jako včera dopoledne, když jsem si byla vyfotit královnu Viktorii. :) Budovy kolem jsou z dob průmyslové revoluce i hypermoderní. Spousta je jich na seznamu britských národních památek (většinou jako památky druhého stupně významu, první stupeň je ten nej) :) Soch je tam taky plno... Taky druhá třída, i chudák královna Viktorie :) Posuďte sami:

Zajímavá neděle

Včerejšek byl plný zajímavých zážitků. Tak třeba jsem si k obědu smažila palačinky, které se mi extrémně povedly a byly tak dobré, že jsem je k večeři dorazila, a už dnes mám na ně zase chuť. Taky jsem naházela a umyla asi pět várek toho nechutného špinavého nádobí (v gumových rukavicích, samozřejmě...), které bylo v levém rohu kuchyňské linky. Už se tam kupí nové. Až to jednou nezvládnu, tak se slečny budou divit...

Odpoledne jsem jela na kafčo s bývalým spolužákem ze základky, nebo jo... z béčka... no... :) s Peťou Nedbalcem. Asi před dvěma týdny jsem se totiž dověděla, že je v Manchesteru, tak jsem mu hned psala :) Je tady o týden dýl než já. No jo, země je nejen kulatá. Měli jsme sraz na Piccadilly, což jsou zkráceně Piccadilly Gardens (zahrady). Je tam několik soch, vévodí jim ale tlustá a šedivá socha jinak úctyhodné královny Viktorie. Ještě se tam určitě zajedu podívat, takže se dočkáte i fotek (včera jsem vybíhala hodně narychlo a foťák zůstal na stole :( ...). Peťa byl hrozně překvapený, že jsem ještě nebyla v Arndale. A tak mě vzal na prohlídku :)

Arndale Centre, nebo zkráceně Arndale, je největší nákupní centrum v Británii, které se nachází v centru. Začalo se stavět už v 60. letech, ale při bombových útocích IRA v roce 1996 bylo srovnáno se zemí. Znovu otevřeno bylo v roce 2005. Nově postavené, třípodlažní, obrovské (130 060 m2) a drahé :) ... plný nejen obchodů, ale i restaurací a kaváren.

Zapadli jsme do Starbucks, kde dělají to nejnapěnější kapučíno, latté a vlastně cokoliv :) A ještě to všechno podávají ve velkých bílých hrnečcích (ne v šálcích, ale v hrnečcích) s velkým uchem, na kterých je jejich zelené logo. A ta pěna... :) hmmmm :)

Na zpáteční cestě, jela jsem vlakem, se mi přihodilo něco zvláštního :) Nevšimla jsem si, že mé spojení z Manchester Piccadilly na Salfrod Crescent je přes Bolton. Jen pro představu, Piccadilly je asi uprostřed Manchesteru, na Crescent je to asi 10 minut směrem na západ a do Boltonu je to 10 minut pres Crescent a pak dalších asi 10 minut na sever. Takže jsem místo 10 minut jela 20 do Boltonu a 10 zpátky na Crescent. Úplně jsme se zhrozila, když ten vlak v Crescentu nezastavil a zděšeně se ptala průvodčího... ten se ale jenom usmál a vysvětlil mi, že stačí, když vystoupím v Boltonu, přejdu na první nástupiště a pak nastoupím na vlak směr Crescent, který jede asi pět minut po příjezdu vlaku, ve kterém jsem byla... Říkala jsem si, že jsem blbá, a tak jsem se v Boltonu ptala velmi příjemného výpravčího (plešoun jeden slizský), jestli si budu muset kupovat novou jízdenku. Řekl, že to je v pořádku. Tak jsem se aspoň utěšovala, že i přesto, že jsem blbá, tak aspoň nepotřebuju novou jízdenku... Až třetí člověk, průvodčí ve vlaku na Crescent, mi vysvětlil, že tohle je regulérní spojení. Takže, pokud to přeženu, tak je to jako vlakem z Prahy do Olomouce přes Brno... Ehm... :) A pak že České dráhy se chovají nelogicky :)

Moje nové žabky v Manchester Museum.

Uplynuly přesně dva týdny od mého posledního příspěvku o "nicnedělání"... Za ty dva týdny jsem zvládla napsat velmi bídnou esej, která byla opravdu velmi velmi velmi bídná, což bych chtěla zdůraznit. Nic dalšího jsem nestihla... Žádný výlet, žádné zajímavé fotky, prostě nic... Až dnes...

Znáte ten pocit, když si koupíte něco nového a chcete to nosit, ale nejde to, protože je zima a prší a to, co jste si koupili, je vyloženě letní? Tak to se mi taky stalo... Minulý pátek jsem si koupila letní trička a žabky. Krásné pohodlné žabulky, chodila jsem v nich po domě, ani náznak po tom, že by mohly způsobit puchýř... Dnes se konečně oteplilo, vysvitlo sluníčko a já jsem se ve svých nových žabkách a tričku na ramínka vypravila do Manchesteru do knihovny a do Manchester Museum, které sídlí vedle University of Manchester na Oxford Road (už jsem o ní psala, bylo tam rozloučení s Ondrou... :)). Celou dobu jsem si botičky vychvalovala a užívala, až na zpáteční cestě, na přechodu pro chodce naproti muzea, mě začaly tlačit. Levá noha, respektive část mezi ukazováčkem a palcem levé nohy, mi začala odumírat. Naštěstí jsem ale bývalá skautka a heslo skautů je: "Buď připraven!" a já jsem opravdu připravena byla. V batůžku jsem si nesla tenisky. Stalo se ale něco, s čím jsem nepočítala - nebylo si je KDE přezout... A tak jsem dopajdala až před knihovnu, může to být tak kilometr, ale přišlo mi to jako vzdálenost mezi Prahou a Pekingem... Nenáviděla jsem se, proklínala toho, kdo ty boty ušil, a toho, kdo mi nakukal, abych si je vzala (byla jsem to já)... Před knihovnou jsem žabky vyzula (mezitím už se mi začal dělat puchýř i na pravé noze), natáhla ponožky a tenisky, postavila se a sedla si zpátky, protože mi došlo, že ještě to nepůjde... Kluci, co seděli kousek ode mě, měli fakt divadlo, bavili se a smáli (taky byli v žabkách a doufám, že mají víc puchýřů, než já!!!)... Ale pak už mi bylo všechno jedno, nožičky si zvykly a bylo mi fajn... Už si ani nepamatuju jak, ale dopajdala jsem se až na Castle Irwell, Anička, která zítra ráno odlítá, mi udělala k obědu pizzu a otevřely jsme si každá vynikající Stellu, a tak jsem teď hezky ospalá a je mi dobře a nožičky mám jako v pokojíčku :)

Na začátku jsem se zmínila o tom, že jsem šla do muzea. Na webu slibovali jednu z největších egyptologických sbírek na území Británie a úžasné interaktivní výstavy, takže jsem se těšila... Byla jsem ale docela zklamaná... Toho Egypta tam zase tak moc nebylo a vycpaná zvířata mě nijak nefascinují...

Jen bych chtěla napsat něco o Lindow Man, o kterém mé kolegyňky anglistky jistě četly ve skriptech drahého Jarouška Peprníka... V roce 1983 byla v bažině / rašeliništi poblíž Chesteru objevena hlava ženy. Na to se muž, který žil nedaleko, přiznal k vraždě manželky, která byla nezvěstná od roku 1960. A protože to byl smolař, tak se nakonec ukázalo, že ta nalezená hlava je asi 1800 let stará. V roce 1984 se v těch bažinách / rašeliništích našlo i celkem zachovalé tělo muže (včetně kůže, bylo totiž přírodně zakonzervované), který žil asi 300 let před začátkem našeho letopočtu. A na toho pána jsem se v tom muzeu podívala... :) Doufám, že mě nebude strašit ve snech, protože teď se mi zdají pěkně divoké a divné a strašidelné sny... :(

Takže to byl můj dnešní výlet do Manchesteru. Fotky dám brzo na rajče, ale za moc nestojí (všechno totiž bylo za sklem) a ten Lindow Man se vůbec fotit nesměl...

Proč nepíšu? Nic nedělám...

Pokud vás zajímá, proč jsem tak slibný rozjezd ze začátku května utnula, je to proto, že jsem dostala zadání otázek na poslední esej... ta témata jsou vážně na nic... Takže sedím u počítače nebo čtu tu druhou knížku, na kterou hodlám psát... Spálená ramena už jsou hnědoučká, krásňoučká, výsledek ale docela hodně narušuje to, že jsem měla tričko, které bych popsala jako něco mezi bez rukávů a na ramínka :D Anglání pořád sedí na trávníku, taky bych seděla, ale když musím sedět u počítače... :( Hokej taky nevidím, protože ho tu nedávají... :( Takže jen čtu na netu... Dneska to byly nervy :( To je asi tak vše... :) Až se něco stane, tak se zase ozvu :)

Blackpool - lancashireské přímořské letovisko...

Blackpool má ve svém názvu barvu "black" - černou... A pokud ve Španělsku máte věčně modrou oblohu a azurové moře, tak v Anglii (a tedy i v Blackpoolu) bych to popsala tak, že pod věčně šedivou oblohou nemůžete mít modré moře... Je taky šedivé... A Blackpool to má i v názvu... Je to asi 150.000 město, ale v létě tam přijíždí až 8 milionů "rekreantů" (hrozné slovo, vybavila jsem si Dovolenou s Andělem...) :) Mně se tam teda zrovna extra moc nelíbilo, a to tam ani nebylo moc lidí... Bylo to takové moc... kolotočové... :) (= lunaparkové) :)

Včerejší počasí se vytáhlo... A dneska to vypadá, že bude stejně hezky jako včera a předevčírem... Angláni vytahují žabky a letní oblečení a na "plážích" Blackpoolu to vypadalo jako v létě :) Až asi do tří odpoledne totiž moře dosahovalo až ke "schodům" (podívejte se na fotky...) :) A pak nastal odliv... a až ke konci mola se dalo dojít po mokrém písku... dokonce tam byly i mušle! A... jen tak mimochodem... :) I ta voda byla slaná (vím to, protože odpoledne, když jsem se "koupala" do půli lýtek, přišla obrovská, nečekaná, vlna a ohodila mě :)). Co mi ale vadilo... prostor mezi mořem a promenádou (píšu prostor... úmyslně... pláž to totiž nebyla...) byl navíc rozkopaný, plný bagrů a jeřábů a dělníků... inu... opravujeme, budujeme, zkrášlujeme... Ale proč ne přes zimu? Proč v květnu? Proč zrovna, když se tam bc. Brůčková vypraví? Ale i tak... Nebylo až tak hrozné... bylo tam asi deset metrů už "dokončené" pláže (s navezeným pískem), na těch deseti metrech bylo asi milion lidí, a pak tam bylo asi sto metrů dokončených schodů k vodě, kde jsem obědvala :) Nakonec to nebylo tak hrozné... Asi jako pláž v Praze... :))

Jak už jsem řekla, Blackpool mi připadal "kolotočově"... Na sloupech karnevalové postavičky, všude natahané osvětlení jako o Vánocích (na těch "illuminations" si tam hrozně zakládají a všichni to žerou a všude mi doporučovali, abych si počkala, až to všechno bude osvětlené...). Mrzí mě, že jsem se nedostala do "Sealife Centre" (mořský svět), ale trošku mě odradilo vstupné 12 liber a nedostatek času (na druhou stranu jsem slyšela od lidí ze Salfordu, co tam byli, že docela nic moc)... Nenavštívila jsem (ze stejného důvodu) ani "Louis Tussauds Waxworks" (voskové figuríny), ani Blackpool Tower (těch 13 liber mi sice přišlo dost, ale nakonec se nekonalo, protože tam byla hrozná fronta a navíc ty výtahy nevypadaly zrovna... no... se mi nelíbily...). Nebyla jsem ani na jedné z největších a nejnavštěvovanějších atrakcí Blackpoolu. A přežila jsem :) Zato jsem si užila krásný den u moře, procházela se po promenádě (se zmrzlinou nebo ledovou tříští v ruce), zašla jsem ke kolotočům (pro nemoravské jsem byla v lunaparku) na molu, došla jsem až k "Pleasure Beach", který je samá horská dráha a podobně, a kam jsem samozřejmě taky nešla, protože... prostě a jednoduše: co bych tam JÁ dělala? :) Blackpool jen potvrdil můj názor, že nejlepší zmrzka na světě je lentilkový McFlurry od Meka... :D a že na dovolenou bych tam rozhodně nejela... Nechci být nevděčná, ale jako milovníka písku mě Blackpool příliš neuspokojil :))))

Fotky na rajče se pokusím vybrat a dopravit co nejdřív :) Ne, že bych se chystala se zase vyplácnout na sluníčko, to fakt ne, mám spálená ramena a docela to bolí :( Ale to ne ze včerejška, to stále ještě z úterý... Šest hodin v parku na sluníčko... Ale kdo by byl řekl, že anglické sluníčko může být agresivní? :) Btw, včera jsem nakoupila krémy na a po opalování, takže jsem za vodou... Doufám, že tohle jsou poslední slunečné dny... :D A jestli jo, tak mě asi klepne :))

Adreanalinový park

Dnešní dopoledne a odpoledne jsem strávila v parku. Krom připálených ramen jsem si ale přinesla i pár nepříjemných zážitků...

Za prvé jsem si spálila ty (tedy ta) ramena... :) Což jsem zjistila až u zrcadla na WC před přednáškou, tak jsem si na sebe aspoň hodila mikinu, abych nevypadala jako exot :)

Za druhé... houby jsem v tom parku udělala, protože tam bylo plno krásných psů a veverek a ptáků... :) a to se na čtení soustředit nedá... zvlášť, když kolem chodí slečny v teplácích a lodičkách...

Za třetí... mé pití a noviny byly napadeny (a zneškodněny!!!) pitbulem!!! Flašku rozkousal a noviny potrhal a já jsem se asi podruhé narodila... Jeho majitel byl asi 20 metrů daleko a řval ať se proboha nehýbu (neříkal proboha, říkal takovéto univerzální anglické slůvko na "f", o kterém my anglistky umíme pohádku :)))) ale to nic nemění na faktu, že Angláni nejsou normální, když nechají po parku pobíhat rozzuřené a nevycvičené pitbuly... Já jsem totiž žádný konflikt nevyvolala, já jsem ani nedýchala... a nemůžu za to, že ten pes je schopný zaútočit na bublinkové pití a ve větru si povlávající noviny :(

No a za čtvrté... na zpáteční cestě jsem opět potkala požár... respektive... potkala jsem jen dým... :)

Pro Markétku :)

Ještě jsem se tady neprokecla, že moje drahá malá sestřička (ale pšt) se v neděli zúčastnila spolu se "svou" (rozumějte s tou, se kterou je od šesti let) taneční skupinou Mistrovství ČR modern dance (moderním tanci)... dřív to byly taneční a parketové kompozice... ehm... byly třetí... holčičky bronzové:) Congratulations!!! :)

Derbyshire and Peak District: Castleton and Lyme Hall

Tohle je ohlédnutí téměř měsíc zpátky, k neděli 13. dubna 2008, a slibovaná podívaná do Peak District - jednoho z nejúžasnějších míst v Anglii, řekla bych :) Bohužel už si moc detailů nepamatuju :( Jen nezapomenu na pana řidiče, který byl schopný se cestou tam čtyřikrát ztratit (jednou objel kruháč a vracel se, aby se na další kruháči vrátil na ten předchozí; dvakrát zajel do jednosměrky a jednou blbě odbočil)... Ke kráse Derbyshiru podotkněme, že v Pýše a předsudku Jane Austen tam sídlil nejúžasnější gentleman všech dob - Mr. Darcy... V televizní BBC verzi tohoto příběhu ho hrál Colin Firth a sídlil v Lyme Hall, kde jsem taky byla, ale o tom až za chvilku :)

Naší první zastávkou bylo malé městečko Castleton, jedno z nejnavštěvovanějších městeček v Peak District, a jeho Devil's Arse (Ďáblův zadek). Pan průvodce bohužel mluvil typickým severoanglickým dialektem, takže mu bylo ne zcela vše rozumět, a navíc se to v té jeskyni rozléhalo, takže tím míň mu bylo rozumět... Ale pamatuju si, že své jméno jeskyně dostala díky podzemní řece, která při povodních vydává šílené zvuky, a proto se toto místo ještě do nedávna spojovalo s reji čarodějnic a čertů :) Bylo to tam celkem hezké, ani mi (kupodivu!!!) nevadil fakt, že jsem v jeskyni... Je to sice jedna z nejhlubších jeskyní v Británii, ale s našima punkevkama se srovnávat nedá... Měli tam malinkaté krápníčky, které tam všichni obdivovali... a my jsme na sebe s Aničkou "nenápadně" mrkaly a povídaly si o obrovských krápnících v punkevkách... :) Ale musím říct, že metr vysokým průchodem jsem pět metrů ještě neprolézala... a to jen proto, abych se dostala je vzdálené jeskyně jen do vzdálenější... Zima mi tam vážně nebyla :))

V Castletonu jsem si pak koupila dokonalé pouzdro na tužky a nějaké pohledy a mapku. A taky jsme si zaplatily výšlap na kopec, na kterém se majestátně tyčí zřícenina Peverel Castle, který nechal postavit už po roce 1066 Vilém Dobyvatel. Píše o něm třeba Walter Scott ve své nejdelší knížce s názvem Peveril of the Peak. Musím přiznat, že to tam bylo zajímavé. Dýchala tam historie... Navíc ta příroda kolem... Ty zelené kopce zahalené do mlhy... Ty kameny... Skály... Kopce... Ta zelená!!! :) Vážně nádhera... A na rozdíl od Manchesteru, v této části Peak District jsou domečky většinou obložené (nebo postavené???) bílým nebo šedivým kamenem, žádná červená, ze které mi v té době už šla hlava kolem... A ta všudypřítomná zelená!!!




Po opětovném bloudění (a to prosím hned po výjezdu z parkoviště!!! A pak že JÁ nemám orientační smysl!!!) jsme dorazili k Lyme Hall. Jak už jsem psala, natáčela se tam televizní BBC verze Pýchy a předsudku... A v suvenýrech Pýcha měla vyhrazenou asi třetinu veškerých polic... A já jsem si nic nekoupila :(

Základy Lyme Hallu jsou ze 14. století, současná budova však byla postavená až v 16. století. Pak samozřejmě následovalo několikero přestaveb, že... Interiér mě opět trošku zklamal, navíc bych řekla, že některé záběry z Pýchy se opravdu na tomhle zámku netočily... :( Průvodce jste si navíc mohli jen koupit - papírového a asi za 8 liber... Takže toho jsem si nekoupila :) A žádné doprovodné papíry (jako třeba na Powis Castle) tam neměli :( I v tomto mě anglické hrady a zámky zklamaly... Ale myslím, že jim ještě dám šanci :)

Kolem Lyme Hall je skoro 7 hektarů kopců, luk, lesů, vod a strání (... :) ...) a je to tam opravdu úžasné... :) Kdybych byla princezna (ano, této naděje jsem se už vzdala), tak bych bydlela tady... Prostě a jednoduše... Mr. Darcy nemohl bydlet jinde, než v Derbyshiru. Protože takový dokonalý chlap... se jinde v Anglii narodit nemohl :) Ehm... Básním... :) Už mlčim :) (=> ale přečtěte si P&P!!!) :) Mé anglistky mi jistě rozumí :)

Tady něco pro pokochání a já už jdu pomalu spát... Číst... A usnout :)


Zítra poslední seminář, ve středu se chystám do Liverpoolu... Má být totiž nádherně... Sluníčko, 22 stupňů... Tak se zajedu podívat za klukama broukama :)

Irwell Valley

Dnes, i přesto že pršelo, bylo teplo... Teda spíš vlhké dusno (vlhkost vzduchu byla asi 86 %)... :) Podle předpovědi... Takže takové to lepkavé vlhko, kdy se kroutí i jinak nenakroutitelné vlasy jako jsou ty moje :)

K obědu jsem si uvařila vynikající kuřecí maso s vynikající curry rýží (i se zeleninou) :) Jsem totiž šikovná holka :)

A kolem páté jsem se šla projít. Obloha měla barvu takové té standardní anglické šedi, sem tam kápla kapka, vzduch se dal skoro krájet a já jsem se vydala podél řeky Irwell tam, kde jsem cítila málo civilizace :) Člověk až žasne, že necelou hodinku chůze z centra několikamilionového Manchesteru může být lesík, nevybetonované koryto řeky a liduprázdno (pokud nepočítáte skautíky a pejskaře) :) Bylo to tam nádherné. Tiché. Mírumilovné. Klidné. Hezké. Zelené. Vonělo to tam :) Připadala jsem si jako v Kančí oboře u Břeclavi (až budu doma, tak si tam, Marku, zajedeme na kole a s bruslema, že jo... slib mi toooo :))) Ehm... Možná jsem se nechala unést, ale posuďte sami z videa nebo z fotek na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/). :)

MoSI: Museum of Science and Industry (Muzeum vědy a průmyslu)

Manchester je známý pro svůj průmysl - uhlí, textil, chemický a těžký (???) průmysl... (tohle mi v zeměpisu nikdy nešlo :)) určitě je toho víc :) A taky díky tomu, že v Manchesteru průmysl kvetl (a kvete???), má velké muzeum vědy a průmyslu :) Ehm... :) Asi jsem vyčerpaná...

MoSI sídlí kousek od řeky Irwell mezi centrem Manchesteru a Salfordem, v Castlefieldu. Zabírá obrovskou plochu bývalého vlakového nádraží Liverpool Road Station, tedy prvního nádraží na světě, které bylo postaveno pro přepravování cestujících (z Manchesteru do Liverpoolu).

Muzeum zabírá pět obrovských hal a i když v něm možná nejsou tak hezké vláčky a auta a letadla jako v tom muzeu v Německu (Západním), kde jsem byla v pěti letech, nebo v Technickém muzeu v Praze, tak na tomhle muzeu se mi líbilo, že se to tam "hýbalo" a že jste si tam mohli vyzkoušet spoustu věcí... :)V hale číslo jedna byla výstava vývoje vědy a techniky od průmyslové revoluce až dodnes. Byly tam třeba narovnávače nosů (resp. lámače a následné zpevňovače), ze kterých se mi chce ještě teď zvracet, taky tam byl ukázaný výbuch atomové bomby nebo Černobylu, video z Měsíce... Snad každý významnější vynálezce z Manchesteru tam měl svou "místnost", ale to mě moc nebavilo :) Ale už vím, že až zase pojedu do knihovny autobusem a budu vysedat na John Dalton Street, že vysedám na ulici pojmenované po průkopníkovi atomové teorie, který se ale zabýval i slepotou... :) Taky tam byla výstava textilního průmyslu...

V další budově byl vývoj elektřiny a plynu (a smrdělo to tam plynem... blee)... Ve trojce byl vývoj osídlení Manchesteru od jeho počátků až do dnes. Ve sklepení trojky pak byla výstava středověkých záchodů a podzemí a kanálů, kde to vážně strašně smrdělo a navíc tam byla jen jedna cesta ven - po projítí celé expozice... Což se mi teda ani trošku nelíbilo... Bylo to horší než v jeskyni :( :)A konečně čtyřka a pětka, kde jsem strávila nejvíc času... V budově č. 4 byly vlaky a parní stroje a vodní mlýn a všechno (krom těch vlaků) se tam hýbalo a posunovalo a vydávalo zvuky a páru a bylo to celkově úžasné :) Znáte mě, ne? :) Takže videa jsou tady:)

A poslední expozicí byla letadla a vesmír. Musím přiznat, že toho vesmíru tam moc nebylo, ale letadla a auta a motorky a kola... to stačilo :) A pokud máte pocit, stejně jako někdo, koho nebudu jmenovat, ale jmenuje se Jakub, že neumím fotit, což nepopírám, ale popírám jeho argumenty, a to totiž to, že ty letadla ta nemají celá křídla, tak to se mýlíte, protože ta ledadla byla velká, převážně, a prostory kolem nich těsné... takže... se to nedalo vyfotit celé! :)

Takže jo :) Už se těším do dalšího muzea, tentokrát do Manchester Museum, které sídlí na Oxford Road a je součástí University of Manchester a slibují tam jednu z největších egyptologických sbírek v Británii :)

Btw, okradla bych vás o slíbenou Liverpool Street a Liverpool Road... Inu, v sobotu jsem šla nejdřív na poštu, která je vedle Liverpool Street (ale já jsem si pamatovala jen to Liverpool). Takže jsem si to našla na mapě (Liverpool Road) - končila kousek od Oxford Road, takže jsem se těšila na Egypt :) Ale ouha... Nešla jsem po Liverpool Road, ale po Street, takže jsem se utěšovala, že snad Street a Road na sebe budou navazovat (mám totiž jen mapu centra Manchesteru), ale po omrknutí mapy GMPTE (něco jako integrovaný dopravní systém) mi došlo, že asi vlasy... Ale i tak jsem před sebou viděla mrakodrap Hilton, orientační bod číslo jedna, takže jsem šla směrem k němu :) A nakonec to byla hezká procházka po chodníku vedle čtyřproudovky :D Ehm... To značení Road a Street... Kdo si to má pamatovat?! :)

Páteční loučení

V pátek večer jsme se s Aničkou vydaly na Oxford Road (nebo Street? -> to pojmenovávání ulic tady mě už začíná štvát, ale naštěstí Oxford Road a Oxford Street na sebe navazují - na rozdíl od Liverpool Road a Street, jak vám sdělím v dalším příspěvku) :) Oxford Road i Street jsou plné barů, klubů, hospůdek, restaurací, hotelů... je tam sídlo International Society, Manchester Musem i University of Manchester (která má stejně jako Uni of Salford jednu krásnou historickou budovu a zbytek jsou krabice krabicovaté). V té hospůdce bylo narváno, byly tam různé národnosti, barvy vlasů od blond přes růžovou a fialovou po černou, oblečení od jeansů až po večerní šatičky... Prostě od všeho něco...

My jsme se tam byli rozloučit s Ondřejem, který dneska odletěl domů. Domů do Prahy. Do Prahy domů. Pro mě do Prahy domů není. Mlčim... Byl tam s ním jeho nerozlučný spolubydlící Maximo z Itálie, kamarád Nikos z Řecka, Soroush z Íránu i zrzavý Neil ze Skotska (kterému jsme jako jedinému nerozuměli :D ... znáte skotštinu... to není jazyk :D ...). Jo jo... Bylo to hezké, milé, zajímavé... Vytahovat se tím, že jsem četla Trainspotting nebylo rozumné... Ale když on se Neil zeptal, jestli znám nějakou skotskou literaturu... Až zase potkám nějakého Skota, tak už mu neřeknu, že mám ráda Burnese :( Protože by mi ho zase znechutil... Chjo... :( :) Btw, první minutu jsem neměla ponětí, že mluví o Burnesovi, on s ním totiž začal... Až pak na základě básničky "Lake Isle of Innisfree" mi to docvaklo...

Bylo to super, paráda, krása, po třech týdnech strávených u počítače a knížek to bylo příjemné zakončení posledního týdne povinných přednášek a seminářů... :) Příští týden už jen dvě přednášky a jeden seminář, na které půjdu, protože tématem je Italo Calvino a jeho If on a Winter's Night a Traveller (Když jedné noci cestující) :) A na tom nemůžu chybět... :)

Fotky už jsou na rajčeti... a NE, NEBYLI JSME V GAY CLUBU!!! :)

Bobule

Za prvé se chci pochlubit, že jsem odevzdala eseje... Podařilo se mi to takřka za minutu dvanáct, respektive za pět dvě... Už jsem totiž z toho všeho tak zmagořená, že mi nedošlo, že už budou dvě a ne jedna... ale... popojedem! :D

Za druhé se chci pochlubit filmem, který už teď miluju, a to jsem ho ještě bohužel neviděla... Jmenuje se Bobule a režíroval ho Tomáš Bařina. Je o létě, o jižní Moravě, o víně... určitě to bude krásná idylka a pohodička... :) koukněte sami na http://www.bobule.cz/, kde je i odkaz na Film o filmu Bobule... Od tohoto filmu dokonce neodradí ani fakt, že se na něm podílela Nova... :) Inu... Bobule... Bílovice... Pálava... Lednice... Asi přestanu být proti "našéj" bilovskéj kapličce na Hradišťku... (ta, jak u ní hrají golf a jak u ní vystřelí omylem z pušky)... :) Idylku dokresluje písnička od Kryštofů s názvem Atentát...

Tady je ta písnička od Kryštofů: http://www.youtube.com/watch?v=qCKKHGi6P0o
A tady je trailer k Bobulím: http://www.youtube.com/watch?v=MfH26IRIDqQ

Pokud by vám to nefungovalo, tak si na http://www.youtube.com/ vyhledejte "bobule"... :) A pak mi napište, jak se vám to líbí... ;) :))) No jo... zmírám tu pýchou nad svou vlastí :)

Pro Elišku:)

Elii řekl(a)...

Ty barvy!! ta priroda!! staveni!!! ach jo!! uzasne Leni!!! enjoy!!

Leniik řekl(a)...
Barvy? Jaké? Mám pocit, že je to tady všechno zahalené do šedi... no... :(

Elii řekl(a)...
No prave!!!!!!!! To je prece .. anglicke!! To je to, o cem pisou romantikove a moderniste a postmoderniste a autori absurdniho dramatu!! Anglie .. perla .. prece .. ehm, uz jsem se zase vratila k sobe.. Kdo psal tech par radku nahore??? :)

Ehm, dovoluju si reagovat... :)

Anglie - od chvíle, co jsem se začala učit anglicky (a že je to už pěkně dávno nevypovídá jen o mém stáří... snad... ??? :D ...)... takže... to byl můj sen.

Upravená romantika typu Jane Austen, rozháraná příroda a duše Bronteových (chci do Harworthu), zelená tráva po celý rok (a bez zalévání i přes léto :D zní to jako reklama ...), britský přízvuk... domky z červených nepálených cihel... viktoriánské domy... parky... povolení sedět v parku na trávě... jo... to je všechno krásné... úžasné... ale na rovinu... nehrabe ti už třeba z těch Amíků a mrakodrapů a Coca-Coly a hamburgerů? Nemáš chuť na svíčkovou? :D Já jsem kdysi chtěla bydlet v domečku z červených cihel... Teď už se na to nemůžu ani podívat... Ale vím, že se mi po tom bude stýskat... Všeho moc škodí... Naštěstí je ale nedaleko Peak District, na jehož jihu se těží bílý stavební kámen, kterým jsou tamní domečky obložené... Tam chci bydlet! :D Prostě a jednoduše, a to nejen Eli - všichni: Já mám ráda sluníčko a jasné počasí. V anglii je věčné šero a déšť... Tak se nedivte... :)

Ehm... tolik na mou obhajobu... Nejpozději za týden ve čtvrtek sem přidám článek o Peak District... Slibuju :)

Užívejte si sluníčko a jaro a alergie, je to fajn, že zima už je pryč... :)

Díky :)

Díky moc za soustrastné pozdravy a nabídky čisticích prostředků... té kuchyni by prospěla Monika z Přátel :D

Jen jsem chtěla napsat, že jsem dneska byla na úžasném autorském čtení poezie. Byli to studenti ze Salfordu, kteří hráli a recitovali a přednášeli vlastní kousky, bylo to moc pěkné(nejvíc mě dostala vyhublá slečna v černém s obrovským stříbrným křížem na krku, která zarecitovala sonety na zmrzlinu s karamelovou polevou a na čokoládu... fakt se jí to moc povedlo :)) Celé to bylo pod vedením Boba Hýska z Olomouce... :) chjo... chtěla bych taky skládat sonety... :) (=> teď totiž píšu eseje a čtu, protože konec semestru se rapidně blíží, takže mě baví všechno víc, než to, co dělám... :) ale ty sonety... ty byly... :) vážně!)... čili... protože teď nemám moc času, nemůžu slíbit, že se tady během hodiny objeví něco o nedělním výletu do Peak District a na zámek Lyme Hall, ve kterém se natáčela Pýcha a předsudek... :) Ale slibuju, že časem... Fotky už jsou na rajčeti... http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/ :)

Jaro a život u nás v kuchyni...

Spolu s přírodou se cosi začíná probouzet i u nás v kuchyni... Teda ne "u nás" v kuchyni, nebo v naší kuchyni, tím bych tu kuchyni vztahovala ke své osobě, což nechci... Prostě v kuchyni domu číslo 21 na Castle Irwellu to začíná žít! Takže jsem vám to zdokumentovala... Následující fotky určitě nepotřebují komentář...

North Wales - severní Wales

Na konci prázdnin, v sobotu 5. dubna (já vím, zpoždění, ale chápejte... :)) jsem vyrazila do deště směrem univerzita, pak směr University of Manchester a International Society. Řidič nás pak vyvezl směr Chester a pak Llangollen (welšsky se to čte jako chlangochlen). Pominu-li fakt, že se několikrát za tu cestu ztratil, kruháč občas obkroužil dvakrát, nebo že netopil, byla to celkem pohodová jízda. A nepršelo... Což je v Británii jev v poslední době nevídaný...

V malinkém městečku Llangollen jsme vyskákali rozradostnění z autobusu a... začalo pršet... lít... padat kroupy... sníh... byla zima... Severní Wales jako vyšitý... Tak nějak jsem se dala dohromady s jednou ulítlou Američankou z Floridy, která si fotila řeznictví a pana řezníka v růžové košili a slamáku (já jsem si to nemohla nevyfotit :D ...):

Dovolte pár myšlenek o Karin (nebo Kathrin nebo Kate? ... to je něco... já už si nepamatuju ani jména...)... Pominu, že si všecko fotila (to já totiž taky, ale ne takové kraviny jako ona, hahaha), že mluvina naprosto šíleně rychle (přirovnala bych ji ke Kláře Frolichové v šesté třídě nebo Leni Wartové v prváku případně ke mně, když chci něco zajímavého říct a myslím rychleji než zvládám mluvit)... ona byla hrozně "americká" a všechno "britské" ji hrozně bavilo (a nechápala, proč lidi u vyslovování Llangollen tak divně chrochtrají - angličtina totiž nezná "ch" - jen skotština a welština) a pořád si stěžovala na drahé oblečení a jídlo (s čímž ovšem nemohu nesouhlasit)... a vždycky se na všechno ptala pětkrát a nevěděla, že královna Matka (s velkým se to píše?!?) už umřela, ani jak se jmenuje současná královna... Tyto dvě neznalosti ale projevila až po neznalosti pojmu "viktoriánské období" a faktu, že královna Viktorie vládla od druhé poloviny 19. století do roku 1901... A taky si myslela, že královna Alžběta I. vládla až po Viktorii... Ale jinak mě výlet s ní obohatil... zjitila jsem totiž, že už jsem tak zdegenerovaná britskou angličtinou (a jsem ráda), že mi přijde vtipné, že mluví americkou angličtinou (jsou tam docela hezké rozdíly...) :) A pak se k nám přidal Číňánek (který řekl, že by to sice neměl říkat, a několikrát se snad i rozhlédl kolem sebe,.. říkal, že asi zůstane v Británii nebo někte v Evropě, protože si myslí, že čínská vláda se nechová moc demokraticky a že neví, co si o tom má myslet... :) Takže i normální Číňánky sem posílají... :) a taky se k nám připojil Ital, který ale moc anglicny nemluvil, ani nerozuměl, jen vím, že byl odněkud z hor, Alpy to nebyly a nebyl schopnej vysvětlit, jestli to bylo na severu, nebo kde vlastně... Ale Ital byl určitě :D

Takže co bylo ve Llangollenu... Nad ním byla zřícenina hradu, ale cesta k němu trvala hodinu a půl tam a hodinu zpátky (do kopce holt to nejde tak rychle) a my jsme měli dvě hodiny... Byla tam dvouhodinová jízda parním vlakem, o které jsme se dozvěděli po půlhodinovém hledání dveří s označením WC, turistického centra a centra vůbec... Pontcysyllte Aqueduct... Ten je 307 m dlouhý a 3,4 m vysoký a 1,6 m široký... a je nejvyšší a nejdelší v Británii... A ten jsme taky neviděli, protože cesta kanálem k němu a po něm by zabrala tak tři hodiny... A taky je tam uměle vybudovaný kanál vedle řeky Dee, po kterém pluje lodička (samozřejmě s kormidelníkem) a tu lodičku táhne kůň... A na té lodičce jsem se svezla :) Jen škoda, že jsem mu neviděla do očí... jen... no... na zadek... :D

A pak jsme šli na zahřátí (byla hrozná, vlezlá zima kombinovaná s deštěm) na kafčo... A ten Ital, co byl s náma, si koupil jídlo do sáčku a jedl ho v té kavárně/pekrárně... Přišla k nám taková paní a řekla, že jestli to bude jíst tam, tak ze z každého kusu musí připlatit 30 pencí příplatek za jídlo v místě... A taky mi nedovolili si vzít víc než jeden cukr... no to je jako úroveň... skrblíci... Takže ani Maruška, i moje kadeřnice si nepřijdou na své... víckrát tam nevkročím! :))

Pak nás autobus vezl na Powis Castle. Vezl, nakonec dovezl, ale několikrát se ztratil... Powis Castle byl postavený ve 13. století princem z Walesu (dneska je jím Charles). Je to oficiální sídlo earlů z Powisu. Co se interiéru týče, tak bych řekla, že takový normální (průměrný) český zámek by ho trumfl... Žádné originální obrazy... Takový docela už "okoukaný" nábytek... a teď mám na mysli to, že prostě takové skříně a stoly a křesla mají na každém zámku... A sbírka medailí? To mě neba... Co mě ale bavilo, tak byla ložnice :) Pořád jsme tam přerovnávali a poměřovali, jak je ta postel dlouhá a jak se na ní asi muselo spát... A ještě jedna věc, která je na českých hradech a zámcích úžasná - průvodci... Tady jste dostali papír a když jste se na něco zeptali dohlížejících důchodců, tak nevěděli... Dokonce ani nevěděli, jestli je vyšší titul duke nebo earl... (já to vím, ale víte to taky??? :)) A i ten papír vám nakonec sebrali... Ano, hrad mě zklamal...

Když jsme z něj ale vyšli, tak svítilo sluníčko... bylo docela teplo... a pod náma nádherné zahrady a ovečky a před náma krásné panorama... Takže jsem si užila aspoň to focení a teplíčko a sluníčko... :) Byly tam třeba zvláštní stromy (takové zvláštní větve měly ty stromy) a byly porostlé mechem... :) A byly tam veverky... a ovečky... a turisti... a Američanka na K... :)) Když to tak shrnu, tak to nebyl nejlepší výlet, ale mohlo být i hůř :))

Konec prázdnin, jarní únava a bordel v kuchyni...

Nevím, jestli jste to postřehli, ale minulé tři týdny jsem měla prázdniny :) Byl tady Kuba, měla jsem v plánu odpočívat, ale i číst do školy a začít psát eseje (což jsem moc nepraktikovala - ani to odpočívání, ani to psaní a čtení...). Za dva týdny totiž odevzdávám první esej (1500 slov), 1. května další dvě (3000 slov každá) a do poloviny května poslední (3000 slov)... Vůbec si to neumím představit... 40 stran... To měla moje bakalářka... Navíc předchozí eseje dostaneme až za tři týdny... Což fakt pomůže... Z výsledku té první eseje jsem moc radost neměla, zkazilo mi to náladu a připadala jsem si jako totální debil... Dneska jsem ale (naštěstí) zjistila, že ta hnusná známka (v procentech), kterou jsem dostala, je naprosto normální... Dneska jsem byla na semináři s holkama, které měly třeba ještě horší známky... Ehm... Musela jsem ulevit své dušičce a trošku mě pochvalte, jo? :) A dodejte mi laskavě trošku energie, protože se mi chce jediné... Spát...

Konec prázdnin s sebou nepřinesl jen povinnost chodit do školy a číst a začít psát eseje, ale (bohužel) i spolubydlící... Během prázdnin jsem si zvykla na takovou lehčí čistotu v kuchyni a v koupelně a vlastně v celém baráku... Konec... Šmitec... Šlus... Bordel, hnus, odporné odpadky, hnijící nádobí, přepálený tuk, špagety a omáčky na sporáku, všude všechno rozházené a rozsypané... Chce se mi (opět) zvracet... Nádobí po dnešní večeři jsem si musela umýt tady v pokoji v umývadle, protože ve dřezu je cosi nazelenalého, evidentně se to z ledničky přemístilo do dřezu... Je to k blití... Navíc mi ty slečny (použila bych jiného slova, ale krotím se) vypiplaly jar, který jsem měla svůj vlastní a schovaný ve skříňce!!!

Až se k tomu dokopu, tak sem dám příspěvek o sobotním výletu do severního Walesu. Fotky už jsou na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/). Jdu spát. Hau.

Aktualizace :)

Dnes mělo být hnusně a pršet, ale jsem ráda, že to meteorologům tentokrát (stejně jako převážně celý minulý týden) nevychází... :)

Nicméně ještě přidávám dvě videa - veverku a kroupy :) A taky se na rajče pokusím dát co nejdřív fotky z dnešní cesty z knihovny :) Vypadá to, že jaro je tady... :)

Kroupy

Veverka

Salford

Už jsem tady devět týdnů a ještě jsem vám pořádně nenapsala nic o Salfordu, tedy místě kde bydlím a studuju... Takže se připoutejte, vyrážíme...

Salford je město v severovýchodní Anglii v hrabství Lanceshire, je součástí oblasti Greater Manchester, a od města Manchester ho dělí řeka Irwell (a v dřívějších dobách byl Salford důležitější, mocnější, bohatší). Jeho historie sahá až do neolitu. V 18. a 19. století to byl nejvýznamější anglický vnitrozemský přístav, dále se proslavil spřádáním bavlny a hedvábí. V Salfordu byla také jako v prvním městě na světě otevřena bezplatná veřejná knihovna, a je to i místo, kde se zrodilo moderní vegetariánské hnutí. Chapel Street byla v roce 1806 jako první na světě osvětlena plynovými lampami. Určitou dobu v Salfordu pobývali i Karl Marx a Bedřich Engels.

Během průmyslové revoluce obchodníci pro budování kanceláří a továren upřednostňovali manchesterský břeh řeky Irwell, a tak Salford začal pomaloučku ztrácet na důležitosti díky tomu, že se nikdy nestal opravdovým obchodním centrem. Dominujícím odvětvím průmyslu byl v Salfordu po staletí průmysl textilní. V devatenáctém století dosáhl Salford jakéhosi svého vrcholu. Od roku 1812 do roku 1900 stoupla populace z 12 000 na 220 000 obyvatel, Salford byl přelidněný a aby se ta situace alespoň trošku vyřešila, začaly se stavět malinké řadové domky. Na 4000 m2 jich prý bylo až osmdesát! (V dnešní době na jejich místě stojí, a opět už jsou částečně "vybydlené" a neobydlené, výdobytky moderní civilizace - paneláky...) Od druhé světové války populace Salfordu už jen klesala, a to až na dnešních asi 75 000 (plus 20 000 studentů místní univerzity).

V srpnu 2005 byl Salford prohlášen za deváté nejhorší místo k bydlení ve Velké Británii. Od té doby se však hodně investovalo, zlepšila se spousta věcí, poklesla kriminalita... A myslím, že jsou horší města :)

Ale abych to nezakončila tak pochmurně, dodám, že mezi nejvýznamějšími a nejslavnějšími obyvateli jsou napříkla Karl Marx, kterého jistě nemusím představovat, nebo Emmeline Pankhurst, která nám anglistům něco říká... Byla jednou ze zakladatelek britského hnutí sufražetek. A samozřejmě i u nás veleznámý spisovatel Walter Greenwood, který je (a doufám, že ne jen starší generaci) známý hlavně díky knížce Love on the Dole (Láska na podporu: Pohádka dvou měst). Za zmínku jistě stojí i salfordská katedrála, kterou máte na fotkách na rajčeti :)

O University of Salford někdy jindy...

Řeka Irwell - na levé straně je Manchester, na pravé Salford

(Řadové) domky v Salfordu

Kytičky... těch je tu naštěstí hodně...

Toto je kostel...

Přístaviště

Vyhořelý klub...

S Kubou na letišti, bez Kuby :( na střeše terminálu 1

Je to týden a den, téměř na minutu, co jsem na letišti v Manchesteru ze střechy terminálu číslo jedna zamávala Kubovi... :(

Protože jsem ale v poslední době "zažraná" do focení, nenechala jsem si ujít tuto jedinečnou příležitost a i přes déšť a opravdu velmi velmi silný vítr, jsem pořídila pár fotek a videí. Fotky jsou na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz) a videa zveřejňuju tady... :) Pokud budete mít pocit, že se mi klepaly ruce, tak to není tím, že by se mi ty ruce klepaly, spíš těmi nárazy větru...


Aha... tak těch videí je sice dost, ale jsou buď velké, nebo fakt hodně "roztřepané", takže publikuju jen jedno :) Užijte si ho :)

Doufám, že až poletím domů, tak bude hezky a budu si moct v klidu a pohodičce nafotit nějaké hezké fotky a natočit videa vzlétajících nebo přistávajích letadel na pozadí nádherně modré oblohy... (a dokázat vám, že se mi ruce neklepou, a když tak jen trošku...)

S Kubou v Chesteru

V pátek jsme se s Kubou vypravili do krásného města s historickým centrem, které leží na pomezí Anglie a (severního) Walesu, do Chesteru. Určitě se podívejte na fotky na rajčeti (http://lenik-uk.rajce.idnes.cz), musím říct, že se mi moc líbí (samochvála sice smrdí, ale to město bylo tak krásné, že ty fotky nemůžou být špatné). :)

Autobus společnosti National Express (má stejného majitele jako EuroLines, které jezdí i v ČR a se kterýma jsem jela do Španělska) nás měl vyzvednout u univerzity... Nezastavil. Takže jsme si koupili lístek na městskou, vysedli na Piccadilly Gardens (o těch jste už četli :)) a hledali Chorloton Street - sídlo National Expressu. Zapomněla jsem napsat, že nádherně svítilo sluníčko. Sice foukalo, ale SVÍTILO SLUNÍČKO!!! :)

Autobus nás vysypal u informačního centra, kde jsme si nabrali letáčky a mapky (teda... já jsem je nabrala a strčila Kubovi :)) a vydali se do historie. Naší první zastávkou byla Clock Tower (věž s hodinami), ale brzo se rozpršelo:

Ale začalo lít. Šíleně. Začali jsme utíkat. Před náma katedrála :) Tak rychle jsem do kostele ještě neletěla :D Bohužel byl ale "velký pátek", takže se sloužily mše. Měli jsme 10 minut na celou prohlídku (a na úkryt před deštěm). Moc jsem toho z té katedrály neviděla. Ale můžu říct, že to byla pravá strohá anglikánská katedrála, tmavá, s krásným sklem v oknech atd... :)

Potom naše cesta vedla na hradby. To už myslím nelilo, jen lehce pršelo :) (ano, mezi tím je rozdíl... Zásadní!). Začali jsme u WaterGate Bridge, kde jsme se vyblbli (teda já jsem se vyblbla - jezdily tam auta a já jsem se fotila uprostřed silnice - Kuba naštěstí dával pozor :)))) ...:

Na hradbách, které vedou kolem celého historického srdce Chesteru (jediné zachované neporušené v takové délce) a jsou dlouhé 5 km. Fotky jsou na rajčeti.

Když jsme si to tak nějak z části prošli, vrátili jsme se do centra na kafčo :) (byla nám zima). A já jsem si fotila telefonní budky, poštovní schránky, radnici, katedrálu, nádherné domečky... Všechno :) Znáte mě :D

Potom jsme se vypravili na druhou stranu (opět po hradbách) směr římský amfiteátr a římské zahrady. Zahrady byly celkem hezké (takový dvorek se starými balvany), ale celkem hezký :) Možná jsem čekala něco víc než pár balvanů, ale co bych chtěla... Jsme v Anglii, ne u Hadrian's Wall (česky podivně Hadriánův val). A pokud jsem byla malinko zklamaná z těch zahrad, tak to, co na mě čekalo místo amfiteátru mě dostalo:

Dostal mě už amfiteátr v Tarragoně, dokonale zachovalý, úžasný a dokonalý (můžete si ho najít na rajčeti mezi fotkama ze Španělska - Tarragony). Toto mě zklamalo a když jsem to viděla poprvé (to jsem ještě netušila, že to je římský amfiteátr původně pro 7000 lidí), myslela jsem si, že se tam bude něco stavět... :) teda spíš :(

Naše další kroky vedly k řece Dee, přes kterou vede starý a nový most. A u které je park. V tom parku slibovali minivláčky, které tam nebyly, ale to nevadilo, protože tam byly veverky! A ty veverky se nechaly krmit!!! Hej... To je super krmit veverku... Teda krmit kačeny taky, ale na veverky to nemá :)

Po veverkách jsme si ještě zašli na kapučíno (byla zima) a pak už jen hop do busíku a zpátky do Manchesteru.

Veselé Velikonoce!!!

Veselé Velikonoce, i když to nevypadá, že letos to budou svátky jara... Jak se tak dívám na počasí v ČR, tak déšť a sníh a dva stupně nad nulou moc jarně nevypadají... A když se podívám z okna tady, tak už se tady vystřídalo opět všechno... Ráno sluníčko, pak se zatáhlo, zapršelo, zasněžilo, kroupy padaly... Teď je zataženo... Takže... úsměv!!! Jaro je tady!!!

Upršený čtvrtek ANEB S Kubou v Trafford Centre

Na čtvrtek byl hlášený "heavy rain" (silný déšť) a vítr o rychlosti (nebo síle?) 20 mil za hodinu. Ve čtvrtek jsme s Kubou původně chtěli jet do Chesteru, ale naštěstí jsme se rozhodli, že lepší bude zajet tam až v pátek... :)

Předpověď počasí opět (bohužel) vyšla. Od rána lilo a lilo a fučelo a bylo hnusně. Odhodlali jsme se vyrazit do některého z muzeí. Muzea tady jsou úžasná. Věta jednoduchá rozvitá, kterou by dalo dohromady každé dítě, ale která mluví za vše. :) Prostě ta muzea jsou dokonalá. :) To se mi na Británii líbí, že do nich tolik investuje. Samozřejmě, že kdyby neměla co ukazovat, tak by těch muzeí asi tolik nebylo, že kdyby to nebyla bývalá koloniální velmoc, která své bohatství v podobě egyptských a jiných sbírek nabyla vyplundrováním kolonií, tak by to tady asi vypadalo jinak. Ale popojedem. Místní muzea jsou dokonalá. Pro malé prcky tam jsou vždycky nějaké hry, pro velké kvízy (hahaha :D ...)... A ty expozice... Projít se částí egyptské hrobky... Podívat se na africké umění... Zvířata (i když vycpaná)... Těch ód už bylo dost? :) Asi jo... Ale když je na výletě hnusně, tak se jde do muzea, ne? :D

My jsme si vybrali Imperial War Museum Norht, které je součástí Salford Quays (přístaviště). Budova impozantní, dechberoucí, mně se teda moc nelíbila... :) Posuďte sami...

Aspoň pro představu... :) Do tohoto muzea jsme se ale nakonec nedostali :)

Nejdřív jsme vyrazili do Trafford Centre - to je jedno z největších nákupních center v Británii. Plány na jeho výstavbu a vlastně celá výstavba trvaly a stály nejvíc peněž v historii Británie a celé to muselo být schváleno Sněmovnou lordů (první plány jsou z roku 1984 - to jsem se narodila, svolení parlamentu bylo uděleno v roce 1995, postaveno bylo za 27 měsíců). V číslech: 118 776 m2, 280 obchodů, 3 patra, 30 milionů návštěvníků ročně, 10 000 parkovacích míst, 20 kinosálů, bowling, restaurace, kavárny, bazén... Najdete tam Chinatown, italskou vesnici, New Orleans... :) Kochejte se... Já jsem tam nefotila, neměla jsem (kupodivu) náladu... Asi to bylo tím množstvím lidí...

Po nuceném vystoupení na zastávce Arndale (jiný Arndale, než u kterého jsem si myslela, že vystoupíme, jsme se malinko ztratili ve Stretfodu... A potkali tam dva Čechy s miminem... Malinko trapas... Když jsme se konečně dostali na správný bus směr Piccadilly Gardens, nedošlo mi, že ten autobus jede přes Quays, které jsem chtěla Kubovi ukázat. Ale z dálky jsme je viděli, a to včetně stadionu Manchester United :)

Ve čtvrtek jsme totálně promokli a promrzli... A já jsem se v tom šíleném vichru a dešti ještě vypravila do knihovny, která byla kupodivu zavřená... :( Ale to je fuk... Nebyl to špatný výlet, ne? :)