Důkaz místo keců :)

Málokomu z vás se chtělo věřit mi, že by se na WC v Británii daly najít nápisy nabádající člověka k tomu, aby si po použití toalety umyl ruce. Tady máte důkaz!!! (Jen, "jak na potvoru", v téhle budově nebyl návod "jak si ty ruce umýt" :( ...).


Za chvíli frčím na obrovskou Erasmus Party http://www.erasmus-party.co.uk/. Takže o ní časem určitě něco napíšu :) Dostávám se do skluzu, ale to nevadí, venku je totiž pěkně hnusně, má takhle být i o víkendu, takže času bude dost nejen na čtení, ale i na psaní :)

PS: Leni José, docela jsi mě zklamala... Otázka "Co je to kulč(j)a???" byla adresová hlavně tobě :( :)

Co je to „kulč(j)a“???

Už jsem psala o problému s počítačem, do toho na mě dotírá chřipka (zrovna mám za sebou jeden z těch dávivých záchvatů suchého kašle a cucám už asi stý Halls).

Začala jsem chodit do školy. Tečka. :) Mám zapsané tři moduly (za každý za deset českých / evropských kreditů), a to Postmodernism – postmodernismus, Postmodern Fiction – postmoderní fikce a 20th Century Working-Class Novel – něco jako romány pracující třídy 20. století. Dohromady je to asi 30 knížek, které budu muset přečíst (počítala jsem s 20!!!) a šest esejí, průměrně 3000 slov… :) Takže jdu do toho!!! :) Žádné flákání s Martinou a Marion (roztomilá Francouzska) u čaje ani „in the Pav“ (tak se jmenuje místní diskotéka s hospodou), ale číst a číst a číst se bude!!! :) Ještě bych chtěla dodat, že místní semináře a přednášky trvají asi 50 – 55 min a celkem jich mám sedm, jednu přednášku v pondělí večer a pak v úterý a ve čtvrtek po třech. Takže teď (úterý), když sem píšu, tak mám za sebou už polovinu pracovního týdne (což se mi v Olomouci snad ještě nestalo)… A pokud si říkáte, že mám „jenom“ tři předměty, tak to hohoho, STOP IT, protože místní semináře jsou vedené tak, že na nich prostě maká a mluví každý :) Na žádném nás nebylo víc než deset. A na obecném úvodu k postmodernismu jsem to byla já, JÁ, ano, čtete dobře, JÁ, kdo toho nejvíc řekl. :) Sebechvála smrdí… Ale když se vede diskuze na téma Jméno růže, Hodiny a Lolita nebo Sběratel, tak se nemůžu nepřidat :) Eli, mám pocit, jako by se ze mě opět stávala osoba milují nejen literaturu samotnou, ale i ty diskuze :) Protože to není jako u nás, kde si ten učitel nakonec stejně řekne, co chce slyšet, ale tady i ty otázky pokládají tak dobře, že na ně jsou dvojí odpovědi… Jo… Přiznávám… JSEM Z TOHO UNEŠENÁ :) Ale už dost na téma mé skvělé contribution (= přispění) to the class (ve vyučování) :)

Začala jsem aktivně jezdit místním univerzitním autobusem. Cesta do školy mi trvá asi pět minut a ze školy 20 :) Důvod? Autobus dělá kolečko, a to jen jedním směrem :) A když už jsme u směrů… :D Na to, že musím koukat na pravou stranu si už zvykám… Snažím se chodit po levé straně chodníků, chodeb a schodišť, dokonce i ve výtahu se automaticky postavím doleva… Ale když jedu autobusem a on si to na kruháči střihne doprava, tak se mi bouří žaludek a vnitřnosti, protože celé mé já chce vlevo… :) Mám pocit, že na toto si nikdy nezvyknu :(

Dnes se taky dostavila četa místních paní uklízeček. Jako nevím, jestli to přitahuju já, nebo jestli jsou všechny takové, ale voda ve kbelíku, do které paní namočila hadr (plný vlasů) měla do čisté na hony daleko… Radši jsem se už nedívala, co s tím umývá, protože v Olomouci se mi to nevyplatilo :( (tamní dáma postupovala od záchodu, přes sprchu až po umývadlo). Odpoledne, když jsem si byla udělat oběd (toast se sýrem a rajčetem), byla dokonce i ta kuchyně použitelná. V osm večer však už zase nebyla… Dámy a pánové, je to jasné, bydlím tady s prasaty…

Ale věřte mi, že se mi tady vážně líbí, že si prostě musím stěžovat, protože jsem to já (uvědomování si špatné vlastnosti je prý začátek cesty, jak se zlozvyku zbavit J). A myslím, že kdybych na tady ten bordel pěla chválu, tak bych se asi nevdala (co, Kubi? J) a maminka by mě vystěhovala za Ájou (sousedovic pes). Brzo, brzy, vážně už brzičko, vám ukážu fotky kempusu, který je opravdu velký a hezký. Chápete… Záchody, co splachují, s toaletním papírem, mýdlo u umývadla, ubrousky na utření rukou nebo sušiče… Zrcadla… Nápisy, abyste si nezapomněli umýt ruce a návody, jak si ruce správně umýt… To se vám na fildě (filozofická fakulta) v Olomouci nemůže stát… :) Ehm… dost o sanitárních zařízeních :) (ale když ono je to tak super, když víte, že vás ten záchod neohodí, jak to dělají ty u studijního nebo u bohemistiky J)… I učebny jsou tady hezké… Nové židle, stolky, lavice, dataprojektory v každé učebně, ve které jsem zatím byla… Televize, počítače… Počítačové učebny (a velké) v každé budově… Máme co dělat!!! :) (tím ovšem nechci říct, že se mi po té naší krásné Olomouci nestýská…). Taky jsou všude v kancelářích milí lidi… Ochotní vám pomoct… :)

DOST*DOST*DOST!!!!!!! KONEC TĚM ÓDÁM...

Pro dnešek končím. Zítra mám volno, vlastně jdu na setkání erasmáků (studentů výměnného pobytu Erasmus), budu číst a pokud nebude na pršení, jako dneska, tak vyfotím něco z kempusu :) A ve čtvrtek už se snad přihlásím z vlastního počítače připojeného k internetu… Chjo… Ta technika… Jo… a hádejte, co je to „kulč(j)a“. Nápovědou budiž to, že jsem tady už slyšela i „fok“ případně „shot“ the door :)

Ať žije královna, počítače a počítačoví experti...

Aha, takže mi ten internet zase jde... Je to divné... Z ničeho nic... Rozhodl se, že půjde... Takže už nebudu panikařit :)

At ziji pocitace...

Hezky jsem to tady rozjela, jen co je pravda, diky moc za vzkazy i maily :] ALE... At ziji pocitace... Vcera odpoledne jsem se jeste k netu pripojila, vecer, kdyz jsem prisla ze skoly uz ne :[ Dneska jsem byla za spravcem site, chudak se asi pul hodiny snazil a pak musel odejit :[ Snad se to vyresi, zrovna vymyslim mail na help-desk win vista... :] Snazim se byt vtipna, ale moc mi to nejde :[ Pokud nekdo z vas vi, proc jsem pripojena k siti, ale nejde mi spustit net [asi diky tomu, ze se nespoji se serverem], tak mi urychlene napiste reseni :]
Loucim se, snad ne naveky :]

Kdo se bojí do kuchyně, umře hlady...

A já hlady neumřu, protože v kuchyni jsem byla a uvařila jsem si vynikající zeleninovou polívečku!!!! :) Sice jsem si nejdřív musela uklidit místečko, asi 20 x 20 cm, vydrhla jsem to tam jarem, utřela svou vlastní utěrkou (tu jsem pak vyprala) a začala vařit :) Fido, Fido, tak nevím, která z nás na tom bude hůř :) Jestli já, nebo ty :D Ale vypadá to, že já hlady neumřu :D

A to je už asi pro dnešek vše, jdu se připravit na to, že budu zase muset do kuchyně, bo je večer a mám hlad :)

Zítra jdu do školy, ale určitě se přihlásím :)

My house, my castle - Můj dům, můj hrad...

Ano, ano, dneska vám konečně ukážu, kde bydlím... Dopoledne, asi kolem desáté, když tady ještě všichni spali, a jen já jsem byla už od osmi místního času vzhůru, jsem tady pobíhala s foťákem a fotila a fotila :) Sem dám jen pár fotek, víc jich ale bude na http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/ :)

Můj první dojem, když jsem šla z vlakového nádraží ke kolejím, byl, že v tak vyspělé zemi by nemuseli mít po celé ulici papírky a igelitové sáčky. Od holek jsem věděla, že si tady nikdo s mytím nádobí hlavu nedělá... Co mě ale čekalo v kuchyňce, to jsem v životě neviděla... To i ta naše olomoucká kolejní kuchyňka je vzor čistoty a nablýskanosti :)

Ale začala bych svým pokojíkem, resp. pokojíčkem, zdrobnělina ne proto, že bych k němu měla už takový citový vztah, ale proto, že díky svým rozměrům se jinak zazvat nedá... Odhadnout velikost nebo vzdálenost mi nikdy nešlo, ale tipuju, že ten pokoj má tak 1,5 x 2 metry... Možná víc :) Postel je příšerná, na té matraci se nedá spát, jak je měkká, plastovým oknem táhne a stůl je poškrabaný a i když jsem ho už asi stokrát utírala, tak pořád mám pocit, že lepká... Pod stolem je odpadkový koš, stolu jinak vévodí můj krásný počítač :) Ten nepořádek na stole je pracovní, takže jej pomineme :)

Tady je vidět vestavěnou šatní skříň s malým nerezovým umyvadýlkem a zrcadýlkem... :) Opravdu luxus...

Toto je chodba u vstupních dveří. Ten dům, ve kterém bydlím, je dvoupatrový, uzounký, dole jsou čtyři pokoje, koupelna a záchod, v patře, kde bydlím já, pět pokojů a nahoře jsou dva pokoje, záchod a jídelna s kuchyňkou...

O koupelně se dá říct jediné, bojím se jí (směle konkuruje s kuchyní), je malá, maličká, nepraktická a jediné mé štěstí je, že mám s sebou žabky... :) Na http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/ dám ještě parádní fotku z chodby... Hned vedle schodů jsou na vynesení přichystané pytle s odpadky... Byly tam už ve čtvrtek, když jsem přijela...

Když po dřevěných vrzavých schodech vystoupáte až nahoru, tak se dostanete před ohnivzdorné dveře, za kterýma na vás dýchne obrovský (pro mě zatím neidentifikovatelný) zápach, takže rychle do jídelny...

V jídelně je taky věčně bordel (jinak se to napsat nedá), večer se tam mí drazí spolubydlící scházejí na večírky a párty (ještě, že mám špunty do uší...) :) Mám za sebou tři noci a pařilo se jen první a druhou... :) To je pozitivní :) V jídelně jsou i mražáky...

Kuchyně... Moje noční můra... Sem dávám jen takový pohled od dveří, ale na http://lenik-uk.rajce.idnes.cz/ dám i ty detaily... Je to k blití... Ale co se dá dělat... Někde jíst musím... A navíc mi Martina po obhlídce řekla, že to vypadá na dům z těch lepších a uklizenějších... Opravdu bych se nikdy nechtěla dostat do toho neuklizeného... :-!

Dneska si půjdu poprvé vařit (nakoupila jsem si krásný nový hrnec a pánev a obracečku a něco na způsob vařečky a taky nějaké jídlo, takže pak podám zprávu o tom, jak se vaří v bordelu...

Ono asi na tom, že Britové se chovají jako prasata, něco bude... Aspoň tento dům o tom něco vypovídá...

Takže to bude pro tuto chvíli asi všechno :) Pokud zase odpoledne neusnu, tak půjdu prozkoumat areál kolejí a zase se přihlásím :)

Mějte se všichni moc hezky a nezapomeňte mi o sobě dávat zprávy, znáte to... Kdo, s kým, kde, jak a proč, ať zase nejsem za mimoně, ať se vrátím :)

A heslo dne: Kdo se bojí do kuchyně, umře hlady.

Now wash your hands please

24. ledna ráno u našeho domu zastavila nablýskaná obrovská audina, jeden z nejlepších evropských trumpetistů mi odnesl kufr a vyrazili jsme směr letiště v Bratislavě... Tak takto nějak jsem opustila svou rodnou vlast :) V Bratislavě mělo letadlo, se kterým jsem měla letět, zpoždění, bo letělo z Paříže, kde se stávkuje... Seděla jsem u okýnka a hrozně si to užívala :) Asi od Prahy až po La Manche nebylo skrz mraky nic vidět, nad English Channel se mraky rozestoupily, my jsme začali pomalu klesat, a protože jsme letěli proti velmi silnému větru (rychlostí asi 730 km/h), začalo to s náma houpat a pak to s náma dokonce dvakrát pořádně hodilo... Ale pak už jsem viděla manchesterský fotbalový stadion a ranvej :)

Dostat se z letiště k vlakům nebylo až tak snadný, ale nakonec se to přece podařilo, jela jsem jednou výtahem nahoru, pak jsem přešla asi 10 m a jela dalším výtahem (dolů), octla jsem se někde, kde jsem předtím nebyla, ale šla jsem s davem a ten mě dovedl až k prodejně jízdenek :) Bylo tam jedno nástupiště, dva vlaky, ani u jednoho moje cílová stanice (Salford Crescent), tak jsem se zeptala pána, co ve vlaku cvakal jízdenky, ale ten si nebyl jistý, tak jsem se zeptala na druhé straně a tamní pán mi řekl, že na 100 % ten druhý vlak do Salfordu jede :)

A v Salfordu na nádraží na mě čekala Martina Kepková (z UP), odvedla mě na recepci kolejí, kde můj mozek vnímal prvních pár slov té paní jen jako: "to je ten ječák, jak byl vždycky na těch nahrávkách k učebnicím..." Tak jsem si odkašlala a zeptala se ještě jednou, vyfotila si mě, dala mi klíč a kartu na vstup... Klíč si s sebou musím brát i na záchod, bo jinak bych si zabouchla dveře a musela přes celou Castle Irwell Student Village (Irwell je místní řeka a village je vesnice) na recepci, aby mi šli otevřít... Tak proto jsem se v noci na ten záchod neodvážila :D

V noci jsem se moc nevyspala... Nade mnou se něco dělo... Až asi do půl sedmé ráno... Vždycky jsem usnula a pak sebou trhnula a probudila se :) prostě sranda... Pak jsem se šla zaregistrovat do školy... Ten chlapec, co byl za okýnkem, byl snad ještě zmatenější, než já, takže to bylo všechno takové všelijaké :D Ale hlavní je, že mám svou ID card a že jsem si požádala o potvrzení, že jsem studentka, abych si tady mohla otevřít účet a nemusela platit za ubytování (asi 1200 liber) najednou a dopředu...

Pak mě Martina vzala nakupovat... Zeleninu na "trhu" (byl tam jeden stánek se zeleninou), jídlo v Lidlu (je přece levný, ne?) a hrnec, pánev a podobné kraviny v nějakým ochodu na W... Chjo, ta hlava, ta hlava... A ještě jsem zavítala do Icelandu, kde vaří každá průměrná britská rodina - jsou tam mražáky s milionem druhů mas na milion způsobů a mražená zelenina, dorty, prostě ice = led :) Teď musím vybalit to, co nešlo do ledničky, vůbec se mi nechce a začnu načítat materiály a orientovat se na mapě campusu... Ještě bych asi měla napsat, že nebydlím přímo v campusu, ale kousek od něj, moje koleje Castle Irwell jsou obehnané ostnaným drátem, je to spousta domů, je to tu docela hnusné, ale je tu řeka, je tu park, jsou tady zelené plochy, tak to tu nějak přežiju... teď zrovna koukám, jak nějací blázni hrají venku v kraťasích a tričku fotbal... Co se oblečení a počasí týče, tak o tom napíšu někdy příště, ale baví mě, že tady spolu jdou lidi v kraťasích a mikině vedle těch, co jsou zachumlaní do šály a zimní bundy... To jen tak na okraj :)

Takže se loučím a brzo se zase ozvu :)

PS: "Now wash your hands, please" - "Teď si, prosím, umyjte ruce" bylo napsáno na dveřích na WC na letišti i ve škole... Tak nevím... mě toto učili, už když jsem byla malá...