úterý 29. ledna 2008

Co je to „kulč(j)a“???

Už jsem psala o problému s počítačem, do toho na mě dotírá chřipka (zrovna mám za sebou jeden z těch dávivých záchvatů suchého kašle a cucám už asi stý Halls).

Začala jsem chodit do školy. Tečka. :) Mám zapsané tři moduly (za každý za deset českých / evropských kreditů), a to Postmodernism – postmodernismus, Postmodern Fiction – postmoderní fikce a 20th Century Working-Class Novel – něco jako romány pracující třídy 20. století. Dohromady je to asi 30 knížek, které budu muset přečíst (počítala jsem s 20!!!) a šest esejí, průměrně 3000 slov… :) Takže jdu do toho!!! :) Žádné flákání s Martinou a Marion (roztomilá Francouzska) u čaje ani „in the Pav“ (tak se jmenuje místní diskotéka s hospodou), ale číst a číst a číst se bude!!! :) Ještě bych chtěla dodat, že místní semináře a přednášky trvají asi 50 – 55 min a celkem jich mám sedm, jednu přednášku v pondělí večer a pak v úterý a ve čtvrtek po třech. Takže teď (úterý), když sem píšu, tak mám za sebou už polovinu pracovního týdne (což se mi v Olomouci snad ještě nestalo)… A pokud si říkáte, že mám „jenom“ tři předměty, tak to hohoho, STOP IT, protože místní semináře jsou vedené tak, že na nich prostě maká a mluví každý :) Na žádném nás nebylo víc než deset. A na obecném úvodu k postmodernismu jsem to byla já, JÁ, ano, čtete dobře, JÁ, kdo toho nejvíc řekl. :) Sebechvála smrdí… Ale když se vede diskuze na téma Jméno růže, Hodiny a Lolita nebo Sběratel, tak se nemůžu nepřidat :) Eli, mám pocit, jako by se ze mě opět stávala osoba milují nejen literaturu samotnou, ale i ty diskuze :) Protože to není jako u nás, kde si ten učitel nakonec stejně řekne, co chce slyšet, ale tady i ty otázky pokládají tak dobře, že na ně jsou dvojí odpovědi… Jo… Přiznávám… JSEM Z TOHO UNEŠENÁ :) Ale už dost na téma mé skvělé contribution (= přispění) to the class (ve vyučování) :)

Začala jsem aktivně jezdit místním univerzitním autobusem. Cesta do školy mi trvá asi pět minut a ze školy 20 :) Důvod? Autobus dělá kolečko, a to jen jedním směrem :) A když už jsme u směrů… :D Na to, že musím koukat na pravou stranu si už zvykám… Snažím se chodit po levé straně chodníků, chodeb a schodišť, dokonce i ve výtahu se automaticky postavím doleva… Ale když jedu autobusem a on si to na kruháči střihne doprava, tak se mi bouří žaludek a vnitřnosti, protože celé mé já chce vlevo… :) Mám pocit, že na toto si nikdy nezvyknu :(

Dnes se taky dostavila četa místních paní uklízeček. Jako nevím, jestli to přitahuju já, nebo jestli jsou všechny takové, ale voda ve kbelíku, do které paní namočila hadr (plný vlasů) měla do čisté na hony daleko… Radši jsem se už nedívala, co s tím umývá, protože v Olomouci se mi to nevyplatilo :( (tamní dáma postupovala od záchodu, přes sprchu až po umývadlo). Odpoledne, když jsem si byla udělat oběd (toast se sýrem a rajčetem), byla dokonce i ta kuchyně použitelná. V osm večer však už zase nebyla… Dámy a pánové, je to jasné, bydlím tady s prasaty…

Ale věřte mi, že se mi tady vážně líbí, že si prostě musím stěžovat, protože jsem to já (uvědomování si špatné vlastnosti je prý začátek cesty, jak se zlozvyku zbavit J). A myslím, že kdybych na tady ten bordel pěla chválu, tak bych se asi nevdala (co, Kubi? J) a maminka by mě vystěhovala za Ájou (sousedovic pes). Brzo, brzy, vážně už brzičko, vám ukážu fotky kempusu, který je opravdu velký a hezký. Chápete… Záchody, co splachují, s toaletním papírem, mýdlo u umývadla, ubrousky na utření rukou nebo sušiče… Zrcadla… Nápisy, abyste si nezapomněli umýt ruce a návody, jak si ruce správně umýt… To se vám na fildě (filozofická fakulta) v Olomouci nemůže stát… :) Ehm… dost o sanitárních zařízeních :) (ale když ono je to tak super, když víte, že vás ten záchod neohodí, jak to dělají ty u studijního nebo u bohemistiky J)… I učebny jsou tady hezké… Nové židle, stolky, lavice, dataprojektory v každé učebně, ve které jsem zatím byla… Televize, počítače… Počítačové učebny (a velké) v každé budově… Máme co dělat!!! :) (tím ovšem nechci říct, že se mi po té naší krásné Olomouci nestýská…). Taky jsou všude v kancelářích milí lidi… Ochotní vám pomoct… :)

DOST*DOST*DOST!!!!!!! KONEC TĚM ÓDÁM...

Pro dnešek končím. Zítra mám volno, vlastně jdu na setkání erasmáků (studentů výměnného pobytu Erasmus), budu číst a pokud nebude na pršení, jako dneska, tak vyfotím něco z kempusu :) A ve čtvrtek už se snad přihlásím z vlastního počítače připojeného k internetu… Chjo… Ta technika… Jo… a hádejte, co je to „kulč(j)a“. Nápovědou budiž to, že jsem tady už slyšela i „fok“ případně „shot“ the door :)

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Milý Fido, tvůj popis mě uchvátil a nejvic mě dostala věta: Taky jsou všude v kancelářích milí lidi… Ochotní vám pomoct… :) Jako, co já dělám v Olomouci. Mimochodem Nada, psala, že Malťani, prostě mi nejde jim říkat jinak než Marťani - jsou milí, vstřícní a kde co - takže znovu, co já dělám v Olomouci??? No dobře, momentálně jsem doma a vzbuzuju u taťky naději, že se konečně naučim vařit, když je vopruzek, za horama, zpět, lépe řečeno za mořem :-)) Ale je to fajn Fido - sem na Tebe pyšná :-)) Má spolubydlící boduje v diskuzi na anglické univerzitě... Stejně, na ty auta bacha, nikdy nevíš, co čekat od lidí, kteří jsou schopni mít volant na opačné straně :-))
Měj se krááásně

Leniik řekl(a)...

:D
S tím volantem mě to pobavilo, protože jsem dnes jela autobusem ze školy a vždycky (v ČR) si v autobuse sedám doprava, abych viděla okolí, ne auta, co jedou v protisměru... OK, viděla jsem auta... Ale co horší, byla jsem ospalá, nachlazení (snad) taky udělalo své a měla jsem pocit, že tam nejsou řidiči, protože volanty jsou na opačné straně :D Až potom mi to došlo...
No jo... Milý můj Fido... Není to snadné... Ani s Malťanama, ani s Marťanama, ani s Manchesterňanama :D